Masmédia jsou nejen zlý čaroděj

Pro pořádek musím uvést, že texty Václava Cílka považuji za velmi inspirativní. Přesto mám nutkání reagovat na část jeho článku Oběd máš na stole (Respekt č. 38/2008), zabývající se „neet generation“, generací mladých lidí odmítajících opustit domov či nastoupit do stálého zaměstnání. V jednom bodě se pouští do „pohledu na tento jev z větší dálky“ a předkládá tezi o „infantilizaci společnosti“ skrze masová média, která „nabízejí nenáročnou zábavu, zjednodušené dialogy i nesložitá řešení problémů“. Pod rouškou sexu a násilí tak prý nakonec zůstává svět mající mytické a pohádkové rysy, svět princezen a čarodějníků, který „nepřináší žádný použitelný návod, jak zacházet s reálným světem“.

Takové formulace považuji za nešťastné přešlápnutí a bohužel je možné konstatovat, že se takto zjednodušující představa o masových médiích objevuje v běžném žurnalismu na úkor „platných pokusů“ se zarážející frekvencí (navíc paradoxně šířená masmédii samotnými). Již celé dekády tak dochází spíš k infantilizaci debaty o účincích médií, nabízení zjednodušujících argumentů a následně často i nesložitých řešení. Média jsou totiž vždy po ruce, aby byla pasována do role zlého čarodějníka (a příčiny společenských neduhů). Masmédia přitom v celém příběhu sehrávají rolí daleko víc, a to v důsledku jejich vztah k pohádkové říši s dvěma jednoznačnými póly dobra a zla značně komplikuje. Vedle instantních řešení totiž v médiích vždy uživatelé naleznou (chtějí-li) i podstatně nejednoznačnější alternativy, existují v nich vedle sebe často konfliktní významy a čtenáři pohádek také příběhy často interpretují nečekaným způsobem. Pokud bychom se měli přidržet příměrů pohádek a mýtů, tak zmíněná masmédia stejně dobře jako part mocného čarodějníka hrají i víceznačnou roli šaška, posla, vesnického vypravěče, barda a mnoho dalších. S infantilní povahou jimi šířených příběhů to tedy bude asi trochu neinfantilně složitější.