Šódžo manga nejen pro šódžo

Tento měsíc byl v muzeu komiksu manga (Yokoyama Memorial Manga Museum) úspěšně ukončen mnohaletý putovní projekt výstavy nazvané Shojo Manga! Girl Power!, představující historii tvorby japonských komiksů (manga) zaměřených na cílovou skupinu dospívajících dívek (šódžo). Tento podžánr momentálně zaznamenává v rozsáhlém a spletitém spektru současného manga velký vzestup v popularitě, a to nejen v Japonsku, ale i v zahraničí, jak napovídá i dvouleté turné této výstavy v USA a Kanadě z let 2005–2007. Škatulka šódžo manga vychází především z původních plánů vydavatelů manga časopisů. Ti vydáváním levných, dostupných magazínů s rozdílným genderovým zacílením (šónen manga pro chlapce, šódžo manga pro dívky) reagovali na zažitý systém odděleného japonského školství, který k podobné separaci čtenářů a čtenářek přímo vybízel. Postupem času se však ukázalo, že šódžo manga přitahují všechny, kterým je blízký jejich specifický jazyk a tematika bez ohledu na věk či pohlaví. Příběhy šódžo manga se často zaměřují spíš na vnitřní nálady a myšlenky hlavních hrdinů či hrdinek než na vnější reálné dění. Dynamické akční scény jsou tu nahrazeny pomalým až melancholickým tempem, kdy se jednotlivé komiksové obrazy do sebe vzájemně přelévají či se na moment dokonce zastavují použitím velkých detailů či naopak prázdných komikových rámečků. Ukazuje se, že silnými emocemi zabarvené příběhy z reálného světa, v němž proti nástrahám osudu většinou bojují mladé hrdinky (z neúplných rodin, z internátů uměleckých škol…), už dávno neovlivňují reálné životy pouze dospívajících Japonek, ale nacházejí si čtenářky a čtenáře i v zemích tak odlišných, jako je třeba USA. Je přitom zajímavé, že v rámci tamních manga fanclubů není tato záliba pouhým pasivním přijímáním čehosi exotického, ale vzniká tam aktivní vztah mezi dvěma kulturními prostředími. Americká mládež se hojně zapisuje do kurzů japonštiny, aby si mohla překládat nejnovější původní manga, či se inspiruje pro tvorbu manga vlastního. Je však pochopitelné, že předsudky vůči pokleslosti manga kultury u nás jen tak nezmizí, dokud nebudeme mít možnost seznámit se s jejími nejrůznějšími podobami důkladněji. Když jsem jela tokijským metrem plným zadumaných hlav sklánějících se nad nejnovějšími výtisky svých oblíbených manga časopisů, zaslechla jsem kyselou poznámku jedné turistky, proč si ti lidi raději nepřečtou pořádnou knížku. Doufám, že se i my v Čechách budeme moci brzy přesvědčit o tom, jak moc se tahle dáma s shakespearovským Lonely Planet pod paží pletla.