Lisabonské ošemetnosti

Události ČT v předvečer mimořádné schůze Poslanecké sněmovny (9. 12.) zahájila hlasatelka předpovědí, že se schyluje k neobvyklé shodě mezi ODS a KSČM, které zablokují přijetí Lisabonské smlouvy či vůbec její projednávání. „Každá strana ale z jiného důvodu,“ dodala. Vůči první větě lze namítnout, že v osmnáctileté historii Občanské demokratické strany nejsou společná hlasování a soulad s komunisty ojedinělé. Namátkou připomeňme vznik senátu, církví, ombudsmana, evropské integrace nebo prezidentskou volbu Václava Havla a Václava Klause (přinejmenším tu první). Jenže taková námitka by vlastně znamenala přistoupit na názor, že každý náš úmysl zneuctí souhlas někoho, koho neuctíváme. Druhou hlasatelčinu větu lze vyložit jako úzkostlivé zdůraznění, že se opravdu jedná jen o jakousi zvláštní škodolibou náhodu, z níž nelze vyvozovat, že by snad strana demokratická souzněla se stranou totalitní. Jenže bez dlouhého internetového listování můžeme narazit třeba na slova: „EU má být cestou ke čtvrté německé říši. (…) Lisabonská smlouva je k tomu jedinečnou příležitostí, ale i mechanismem nástrojů. Pod pojmy integrace vzniká celoevropský protektorát. Bude jej ovládat velkokapitál hlavních zemí EU. To jest Německa, Francie, Itálie, Velké Británie a dalších zemí, které budou sloužit těm, co rozhodují a budou (…) diktovat ostatním pravidla hry. Co mohou, co nesmí atd. Lisabonská smlouva je nástrojem k rozbití a k odebrání suverenity evropským národním státům. (…) Jednání představitelů EP u prezidenta ČR Václava Klause na Hradě považuji za mnichovanský politický nátlak!“ (Josef Groušl, Haló noviny 8. 12. 2008) Názory vybraných členů ODS jsou dobře známy díky chvályhodným přenosům mikulášského kongresu zpravodajskými stanicemi, takže jen krátký citát: „V roce 1995, kdy tady o Evropské unii nikdo nevěděl, ke mně přijel domů německý školník a ten mi řekl: ,Pane Fraňku, ty dvě války, ty jsme s vámi prohráli, ale v té EU, to uvidíte.’ Mne zarazilo, že ač tam ještě nejsme, německému školníkovi je zcela jasné, o co v té EU jde. Pokud vám někdo říká něco o Evropě, tak vám lže, abyste na to skočili, protože EU, to je jenom Německo a jednotlivé velké státy, které hájí své zájmy.“ (René Franěk, delegát kongresu ODS) Možná ale, že hlasatelce Událostí křivdím a chtěla tím naznačit, že zatímco KSČM je zásadně proti evropské integraci a oddaluje hlasování navrhováním referenda, ODS činí totéž pouze z obavy před útěkem Klausových věrných. V tom případě ale asi diváky přecenila, vždyť v současném schizmatu se příliš neorientují ani komentátoři pravicových novin. Možná v naivní naději, že se stejně jako ODS dokáží vymanit z dohledu ztraceného otce zakladatele, aniž by jej rozzlobili, podávají situaci nejčastěji jen tak, že Lisabonská smlouva je sice skrznaskrz špatná, ale nezbývá než se s ní smířit, neboť členství v EU nám přináší spíš výhody. Co přinášíme my společné Evropě, se ptát neodvažují.