Klasik na pokračování

Sudkova Okna a další výhledy

Současné myšlení, komunikace i pracovní způsoby rády nadbíhají tempu budoucnosti. O to více však postrádáme nadčasové jistoty. Josefu Sudkovi se daří vycházet vstříc našim potřebám – i posmrtně. Nakladatelství Torst zahájilo vydávání velkorysého výboru z díla populárního fotografa.

Za edičním počinem stojí zájem Anny Fárové, dědičky sudkovského copyrightu. Tato historička umění publikovala dosud největší – leč dávno rozebranou – monografii Josefa Sudka (1896–1976). V polovině devadesátých let na ní spolupracovala se stejným nakladatelem jako nyní, tedy s Viktorem Stoilovem. Svým textem vtiskla přirozeně punc i prvnímu svazku nové knižnice. Krátce řečeno, erbovní cyklus Okno mého ateliéru přinesl umělci světovou proslulost, neboť dokazuje, že i fotografování může mít spirituální hloubku. Album nesleduje tvůrčí chronologii, nýbrž narůstání inspirovaných variací na věcně obdobné motivy v letech 1940–54.

Druhá kniha přináší podobizny. Mezi válkami patřily k Sudkově živnosti, v pozdějších letech šlo výhradně o zvěčňování ze známosti. Průřez tedy obnažuje tvorbu od syrových podobenek k existenciálním kreacím. Mezi tvářemi nechybí budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert, natrefíme na malíře, spisovatele, vědce, lékaře, politiky, architekty, herce a další osobnosti veřejného života. Vše uvádí rozhovor se znalcem díla a pamětníkem Janem Řezáčem. Oba svazky upravil s citem pro věc Martin Balcar a uzavírá je bibliografie se soupisem výstav.

Všestranný Sudek stále překvapuje

Odkaz Josefa Sudka bude zpřístupňován v žánrových a tematických skupinách, jakými jsou třeba různé krajiny, Praha nebo zahrada architekta Rothmayera, počítá se ale i s dvojicí knih věnovaných cyklům, jež by na samostatná alba nevydaly. Za zdroj reprodukcí poslouží státní i soukromé sbírky – včetně zahraničních. Vynikne tak bohatství autorových zájmů, monografiemi dosud pouze naznačené. Vedle reprodukcí vyhlášených položek rozsahem i kvalitou ohromující pozůstalosti přijdou ke slovu neznámé, popřípadě po desítky let netištěné záběry. Každý z jistě více než deseti svazků má mít kolem osmdesáti reprodukcí. Ediční plán – nepostrádající anglickou mutaci – je průběžně upřesňován pokračujícími rešeršemi.

Začátky Sudkovy zralé tvorby ve dvacátých letech vystihnou především imprese Svatý Vít. Sekundovat jim má historický text katolického spisovatele Jaroslava Durycha, užitý před osmdesáti lety Českou galerií Družstevní práce k portfoliu originálů. Třicátá léta připomenou zakázky: album Reklama s úvodem historika umění Vojtěcha Lahody odhalí ještě letos, jaké místo měla v díle proslulého romantika propagace. Právě jí držel Sudek krok s mezinárodním vývojem a díky tomu platí za významného modernistu.

Období válečné katastrofy přiblížilo fotografa subjektivismu, prohlubujícímu snímky v nenapodobitelné – monochromatické, ale nikoli nepestré – alchymáže. Bývají zpracovány pro zralého Sudka charakteristickou technikou kontaktního průmětu negativu na světlocitlivý list většího formátu. Řešení dovolující černé rámování pozitivu doceníme zejména u Zátiší. Oproštěné snímky sklenic či vajec se staly sudkovským emblémem i pro diváky historií umění detailněji nedotčené. Zátišími se Sudek systematičtěji zabýval od poloviny padesátých let. Zpočátku se vydělila z Oken mého ateliéru jakožto zdánlivě samovolné příběhy věcí odložených na parapet. Fotograf sice pracoval s všednodenními předměty, avšak jejich světelným skladbám propůjčil klasicitu rafinovaného znalce výtvarných umění. Některé kompozice tvořil přímo jako pocty velkým malířům – Caravaggiovi, Navrátilovi, van de Veldovi či Fillovi.

Akademické zpracování odkazu

Máme se zkrátka nač těšit. Teprve po dovršení knižnice bude Sudek rozkryt. Nakladatel Viktor Stoilov ovšem upozorňuje, že se nejedná o Sudkovy sebrané „spisy“, po nichž volal Jan Řezáč již v polovině šedesátých let, nýbrž o první krok k jejich postrádanému akademickému zpracování. Vždyť státní sbírky mají kulturní vliv, jsou-li publikované. V epoše internetu pak stesky muzejníků na finanční podvýživu sotva obstojí.

Nakladatel zvolil pro sudkovskou knižnici hospodárný režim, sledující co možná rychlou ná­vratnost kapitálu, nezbytného pro další rozvoj řady. Několik prvních týdnů budou jednotlivé svazky k mání po 599 korunách, později za 749 Kč (Portréty například podraží v dubnu).

Autor je fotograf a publicista.

Josef Sudek: Okno mého ateliéru. Torst, Praha 2007, 88 stran.

Josef Sudek: Portréty. Torst, Praha 2007, 96 stran.