Ke 40. výročí okupačního nájezdu vojsk Varšavské smlouvy do Československa vznikly v obou metropolích někdejší federace různé bilanční publikace.
Bratislava našla v srpnu 1968 výjimečného reportéra v Ladislavu Bielikovi (1939–1984). Jeho světově známá fotografie posloužila nakladatelství Slovart coby obálka alba August 1968. Snímek se poprvé objevil 22. srpna 1968 na titulní straně zvláštního vydání deníku Smena, v němž byl Bielik zaměstnán. Televiznímu redaktorovi Peteru Bielikovi se podařilo otcova autorská práva prosadit v zahraničí teprve soudně. Náhrada za desítky let trvající anonymní publikace činila asi desetinu vynaložených nákladů. Nejvíce si ovšem cenil satisfakce.
Nelze se ubránit dojmu, že kdyby Josef Koudelka (nar. 1938), jemuž k výstavě Invaze 68 vyšla stejnojmenná monografie (vyhlášená v Bratislavě Středoevropským domem za nejlepší fotografickou knihu ze střední a východní Evropy) neodešel do exilu, čekal by jej osud podobný Bielikovu. Ne-li horší. Byl-li Bielik proskribován, Koudelka by nejspíš neušel vězení. Předal přece negativy agentuře Magnum Photos, aby jeho svědectví celosvětově šířila.
Dokument v součtu
Srovnání obou knih předznamenali fotografové svým nasazením. Bielik exponoval 187krát a všechny snímky mu editor Pavel Meluš reprodukoval. Komentářem je doprovodil Eugen Gindl. Při jejich vystavení pod širým nebem podunajské Bratislavy se jednalo o pás dlouhý 92 metrů, zvětšující pětici kinofilmů políčko po políčku.
Josef Koudelka vybíral s grafikem Alešem Najbrtem 249 reprodukcí z tisíců záběrů. Nevázali je přísně chronologicky. Stránky řadili na způsob filmového vyprávění, spojujícího třeba velícího důstojníka z podhledu chodců s širší scenerií z nadhledu dobyvatelského transportéru. Koudelka při opakovaném ztékání vojenské techniky pochopitelně riskoval život. Jeho neokázalost podtrhují dobové informativní texty namísto oslavného eseje.
Rád bych zdůraznil zdánlivě okrajovou věc: Koudelka během oněch deseti srpnových dnů pravidelně fotografoval improvizované (tedy rukodělné a unikátní) plakáty, které okupanti Pražanům přes noc strhávali. Jako dokumentarista z vlastní vůle si byl nezastupitelnosti užitého média vědom silněji než desítky profesionálních reportérů. Nikdo jiný události neuchoval s takovým smyslem pro vizualitu. Nicméně žádný český, moravský ani slovenský fotograf nebyl vnějším pozorovatelem v neprůstřelné vestě s nápisem „press“. Každý se stal volky nevolky účastníkem událostí, od nichž nemohl mít odstup. Proto se i klišovitě neosobní zpravodajství Československé tiskové kanceláře proměnilo během roku 1968 v zaujaté.
Autor je fotograf a publicista.
Josef Koudelka: Invaze 68. Torst, Praha 2008, 296 stran.
Ladislav Bielik: August 1968. Slovart, Bratislava 2008, 72 stran.