O opětovném hledání smyslu revoluce

Marxistický revizionismus je pojem, který před rokem 1989 sloužil jako denunciační označení nepohodlné levicové opozice.
Po „sametovém“ předělu se termín dostal naopak mezi „totalitní“ haraburdí, jako jsou poučky marxismu-leninismu. Že je to s ním ale složitější, se snaží ukázat pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Ve studii Hledání ztraceného smyslu revoluce: zrod a počátky marxistického revizionismu ve střední Evropě 1953–1960 (mírně rozšířené disertaci z roku 2005) se historik Michal Kopeček věnuje vzniku politického a sociálního fenoménu, nazývanému marxistický revizionismus. Srovnává jeho vznik a počáteční vývoj v Polsku, Československu a Maďarsku, v jednotlivých zemích nejvíce prostoru věnuje „hlavním hrdinům“ hnutí, jimiž byli Leszek Kołakowski, György Lukács, Ágnes Hellerová a Karel Kosík (též čtveřice z přebalu knihy). V obsáhlém úvodu Kopeček vymezuje teoretické a metodologické předpoklady práce. Samostatné kapitoly tvoří rozbor vzniku marxisticko-leninského diskursu ve středoevropské filosofii a způsobů, kterými se režimy snažily balancovat na hraně legitimity, odvozované na jedné straně z proklamativně revolučních aspirací a ze strany druhé z nacionalistických zdrojů. Dynamika vývoje marxistického revizionismu představuje v období po roce 1960 zvláště v Československu samostatnou kapitolu, které se Kopeček věnuje jen v náznacích a patří mezi jeho doporučení pro další směry bádání.

 

Kvas i klid

Hlavní otázkou historika je, do jaké míry vytvořil revizionismus zkoumaného období „svébytný, dobový politický jazyk“. Fenomén se Kopeček nesnaží rozebrat jen jako výsledek politicko-filosofické aktivity a vágních demokratických tendencí jednotlivých protagonistů, ale také jako výraz jejich zpracovávání vlastní pozice v soudobé situaci a přehodnocení své role při etablování stalinismu. Sám svou práci klade na pomezí výzkumu politických ideologií a dějin politického myšlení, proto studii chybí podrobnější sociálně-historické vymezení podmínek vzniku revizionismu, zvláště v souvislosti s dělnickými boji a povstáními tehdejší východní Evropy. Pro další bádání tak zůstává ve vzduchu otázka, do jaké míry souvisel pokročilý myšlenkový kvas v Maďarsku a Polsku s tamním neméně kvasícím sociálním prostředím, a naopak, jak relativní klid v československé společnosti ovlivňoval vývoj revizionismu v českých zemích a na Slovensku. Cestu v tomto směru naznačila dosud asi nejvýrazněji francouzská badatelka Muriel Blaiveová v práci Promarněná příležitost: Československo a rok 1956 (Prostor 2001), kde ve srovnání s Maďarskem a Polskem klade otázku, proč se společnost v Československu výrazněji nezúčastnila událostí klíčového „destalinizačního“ roku.

Přívrženci teorií totalitarismu vytvářejí o epoše před rokem 1989 představu, která tuto dobu zobrazuje jen jako šedivou „totalitu“, v níž jsou historicky zajímavé pouze metody státního útlaku a sociální represe, případně společenské a individuální utrpení. S nedůvěrou se prý na začátku svého bádání setkával i autor této práce. „Mnohým připadal můj výzkumný projekt na první pohled jako nesmyslný: jaképak politické myšlení v systému, kde o všem rozhoduje politbyro, respektive jediný muž na vrcholu stranické hierarchie?“ popisuje historik v předmluvě potíže, jimž na začátku bádání čelil. Pod kritickým drobnohledem ale dějinná skutečnost ožívá v mnohem pestřejších barvách. Kopeček v práci dokazuje, že hledání „ztraceného smyslu revoluce“ a marxistických alternativ ke stalinismu bylo přibližně od poloviny padesátých let minulého století mnohem napínavější a intelektuálně plodnější, než si zastánci teorií totalitarismu dokážou představit.

 

O marxismu bez marxismu

Kopeček popisuje cestu marxistických intelektuálů k otázkám po vztahu teorie (respektive filosofie) a ideologie, po možnostech autonomního jednání, a tudíž i zodpovědnosti jednotlivce a míře jeho determinace sociálně-ekonomickými vztahy, stejně jako po roli subjektu v dějinách. Autor pečlivě rozebírá vývoj myšlení klíčových postav, věnuje se i polemikám, které s nimi a proti nim rozpoutali prostřednictvím loajálních intelektuálů straničtí vladaři. Výsledek srovnávací studie není překvapivý, Československo z něj z hlediska stupně rozvinutosti marxistického myšlení a kritického přehodnocení teoretických východisek marxismu vychází jako nejslabší článek.

Bez propojení se sociálním kontextem nejen těchto zemí, ale i z hlediska proměn sociálních hnutí a světa po druhé světové válce se skutečně nelze dál než za dějiny idejí posunout, ale toho je si Kopeček vědom a naznačuje v odkazech na možné další směry bádání. Vždyť ve druhé polovině padesátých let se v opozici vůči oficiální levici rodil „disidentský“ marxismus také na Západě, například v podobě skupiny a časopisu Socialisme ou Barbarie ve Francii (vzešel z ní například Cornelius Castoriadis), nebo Quaderni Rossi v Itálii (z tamního dění později vyrostl například Antonio Negri). V této souvislosti se nabízí otázka po globálních souvislostech a proměnách radikální společenské perspektivy po roce 1945 vůbec, do jaké míry s ní souvisela hnutí ve střední a východní Evropě a v našem případě nakolik byl součástí těchto přeměn také středoevropský revizionistický marxismus a jaké prvky v něm byly naopak čistě autochtonní a vycházející z regionálních podmínek.

Mnohé z tehdejšího ideového kvasu působí inspirativně i dnes, jakkoli se již společenská a ekonomická skutečnost od té doby zásadně proměnila. „Mým záměrem při studiu tzv. marxistického revizionismu nebylo oživovat marxismus, byť mi to bylo nejednou podsouváno,“ brání se Kopeček v předmluvě. Současně ale vyjadřuje podiv nad tím, jak málo historických prací se za posledních dvacet let marxismu věnovalo. I proto v době, kdy jsou nejvíce slyšitelným a oficiálním výkladem dějin období před rokem 1989 „totalitářské“ produkty ve stylu Ústavu pro studium totalitních režimů, je Kopečkova práce přínosná a osvěžující. O to více, že Kopeček patří k mladé generaci historiků, z nichž mnozí, podobně jako straničtí úderníci na začátku padesátých let, tak snadno podléhají černobílým výkladům.

Autor je historik.

Michal Kopeček: Hledání ztraceného smyslu revoluce: zrod a počátky marxistického revizionismu ve střední Evropě 1953–1960. Argo, Praha 2009, 386 stran.