Písmena proměněná v zbraně

Zemřel raper a graffiti malíř Rammellzee

Newyorský graffiti malíř Rammellzee chtěl osvobodit písmena a vytvořit z nich nové symbolické univerzum, které by překódovalo realitu.

„Pro někoho je to umění, pro většinu lidí je to ale morová nákaza, která nikdy nekončí,“ mluví se o graffiti na úvod slavného dokumentárního filmu Style Wars z roku 1983. Pouliční čmáranice vždy doprovázely vzrušené debaty, v nichž nechyběly ani projevy morální paniky nad vandalismem, který ničí ulice města. Co když ale graffiti není ani umění, ani morová nákaza, ale projev symbolické války, kterou ve veřejném prostoru vedou příslušníci neprivilegovaných společenských skupin? A v této válce se „malba rovná puška a skvělá malba se rovná kanón,“ jak ve svém Iontovém pojednání o gotickém futurismu napsal v roce 1979 graffiti malíř a raper Rammellzee. Jeden z pionýrů newyorské hiphopové scény a uznávaný undergroundový umělec byl svérázný teoretik pouličního umění a svými manifesty pomáhal pochopit jeho podstatu. Na konci června zemřel ve věku čtyřiceti let v New Yorku.

 

Rozbít slova na atomy

Nápisy na pouličních zdech byly běžné už ve starém Římě, za počátek moderního graffiti se ale považují tagy malíře TAKI 183, o jehož „vandalismu“ poprvé napsal deník New York Times v červenci 1971. Nechtěně tak odstartoval writerskou horečku, která v následných letech proměnila ulice Velkého jablka. Základním kamenem graffiti je napsané slovo, které Rammellzee popsal jako „rovnici sestávající se z písmen“. Grafická podoba písmen je daná společenským územ abecedy, kterou si pouliční malíři proměnili podle své svérázné estetiky. Neměnná podoba písmen a jejich význam v rámci slova je jen iluze a pozůstatek středověku, v němž mniši v klášterech písmena ozdobili ornamenty, aby je symbolicky ochránili před nechtěnými manipulacemi. Rammellzee jim dává ve své vlastní abecedě novou podobu a s ní i nové významy. A se stává pyramidou, E je nádoba obsahující všechny písmena, V má negativní náboj jako symbol prohry a dvojité V je symbolem války.

Z divokých teorií musí sémiotikům vstávat vlasy na hlavě, Rammellzee ale záměrně mluví jazykem, jenž prý pochopí jen ti, které učila ulice a ne konzervativní školství. (Hrátky s písmeny jako zakódovaným věděním se bezpochyby inspiroval v nauce Nadřazené abecedy islamistické sekty Národ Bohů a Zemí, jejíž věrozvěsti v sedmdesátých letech zaplavili newyorské ulice.) V druhé fázi své kariéry už ale maluje svoje písmena jako obrněné transportéry, jež se vydaly rozbít symbolické univerzum společnosti. Rammellzee sám sebe popisuje jako „ikonoborce“ a jeho teorie „ikonického panzerismu“ má být zároveň předzvěstí společenské změny. To podtrhuje význam graffiti jako způsob překódování světa, jež spočívá v přemalovávání podoby míst, v nichž žijeme.

 

Nový jazyk ulice

Rammellzzee bývá často řazen k nejdůležitějším představitelům takzvaného afrofuturistického kánonu v rámci afroamerické kultury. Tento termín definoval v roce 1994 Mark Dery v eseji Black To The Future otištěné ve sborníku Flame Wars (1994). Dery marně hledal černošské spisovatele žánru science fiction, kteří by své etnické menšině ukazovali optimistické obrazy budoucnosti. Místo toho ale narazil na muzikanty, jako jsou Sun Ra, John Coltrane nebo Afrika Bambaataa, jejichž vize cestování vesmírem na vlnách hudby černošské literární vizionářství skvěle suplují. Hudba nahrazuje Afroameričanům literární tradici a technologické inovace stylů jako dub, hip hop nebo techno navíc popírají zažitý stereotyp, který jim připisuje roli, jež pochází ještě z časů otroctví: roli atechnických primitivů žijících v souladu s přírodou.

Jedním z vracejících se témat Rammellzeeho tvorby byli roboti. Maloval je v metru, sestavoval je z odpadků a hraček a také se za ně převlékal při veřejných vystoupeních nebo focení. Roboti jsou součástí alternativního futurismu, jenž do afroamerické kultury pronikl vedlejšími cestičkami skrze hudbu a pouliční kulturu. Sám Rammellzee natočil několik hiphopových desek ať už sám či se skupinou Gettovetts. V roličce prodejce drog se mihl i ve snímku Jima Jarmusche Podivnější než ráj (Stranger Than Paradise, 1984), minimalistické poctě ulicím New Yorku, kterém Rammellzee počmáral svými opancéřovanými písmeny. „S graffiti slova unikla ze stránek knih na ulici, kde konečně našla svobodu,“ říká v dokumentu Style Wars v převlečení za fantastického bojového robota připraveného vyrazit do boje.

Autor je hudební publicista.