není to pro vás patrně příliš překvapivé, ale ukázalo se, že potravní globalizace to ve střední Evropě nemá tak lehké, jak jsme se my alternativní publicisté obávali. Nucený výsek tradičních bufetů sice pokračuje, ale ty nejsilnější skanzeny středoevropské civilizace tuku, zelí, umakartu a nejasného sociálního rozvrstvení odolávají (ve vývařovně v Krnově na náměstí například nechal odpovědný vedoucí pan Chlebík marně vydělit dva stoly v rohu pro zákazníky v pracovních oděvech). A objevují se nové způsoby kulturní paličatosti a zvídavosti spojené s výživou. Ty nás při přípravě tohoto čísla zajímaly. Jelikož zájem o umění a o veřejný prostor je záležitost v podstatě menšinová a často komunitní, hraje stolování jako příležitost k rozhovoru (nezávaznému potlachu i vážné disputaci) opět významnou roli či role. V jednotlivých článcích naleznete konkrétně tyto: osvobodivého či vzpurného experimentu (s. 4, 17, 18), historického poznání (na s. 24 nepřehlédněte překrmené hlemýždě), hlasatele životního stylu pomalosti, ohleduplnosti (34, 37) a radosti (8 ad.). Z článků, od nichž si slibujeme živou debatu – třeba nad talířem –, vybíráme ty na s. 38 (spor o sexuálním obtěžování), 34 (kniha Pavla Pečínky) a 7 (Petr Bílek má nové kraťasy).
Žírné čtení!