Záchvěvy tváře na samovaru

Komiksový román o jedné ruské duši za časů revoluce

Pozapomenutého románu Dobrodružství Něvzorova čili Ibikus od ruského utopisty Alexeje Nikolajeviče Tolstého se ujal francouzský komiksový tvůrce, host letošního Komiksfestu Pascal Rabaté. Výjimečná adaptace čerpá z expresionistické vizuality a ztvárňuje fantastické proměny hlavního hrdiny Něvzorova v chaosu ruské revoluce.

Semjonu Něvzorovovi vyvěstí cikánka zářnou budoucnost: až svět se zhroutí v tratolišti ohně, prý zbohatne a zažije mnohá dobrodružství. Píše se zrovna únor 1917, když se petrohradskému účetnímu naskýtá příležitost se obohatit. Vždyť on toho zraněného starožitníka nezavraždil, jen mu ulehčil od trápení. A celá Rus užuž začíná plápolat.

Francouzský komiksový autor a v posledních letech i úspěšný filmař Pascal Rabaté publikoval své první komiksy již na konci osmdesátých let, ale byl to právě až čtyřdílný opus Ibikus z let 1998 až 2001, díky němuž se Rabaté prosadil mezi smetánkou belgicko­-francouzské komiksové scény. Rozsáhlá, více než pět set stran čítající adaptace pozapomenutého románu ruského utopisty a později předsedy sovětského svazu spisovatelů Alexeje Nikolajeviče Tolstého zaujala odvážným výtvarným zpracováním i netradiční volbou tématu. Deset let od svého završení vychází tento významný frankofonní komiks i česky.

 

Roztodivná nebezpečenství

Téměř až seriálově řetězený děj knihy, jež pod titulem Dobrodružství Něvzorova čili Ibikus (Pochožděnije Něvzorova ili Ibikus, 1924) vyšla v češtině hned dvakrát (poprvé v edici Dobrá četba roku 1927 a později v novém překladu péčí Světa sovětů v roce 1959), sleduje osudy věčně z popela povstávajícího Něvzorova, tu úředníčka, jindy hraběte a dokonce snad i Turka. Zaznamenává tak stále fantastičtější peripetie prchajícího a přetvařujícího se účetního, který mnohokrát vystoupá do chaotických výšin horečnatě se proměňujícího a revolucí zmítaného Ruska, a vždy znovu neodvratně padá k zemi. Cestou se zaplete do pašování diamantů i špiclování politických oponentů, koupí si šlechtický titul, potěší se s nejednou ženou a vyšňupe něco kokainu. Mimo jiné.

Na první pohled působí celá tolstojovská adaptace velmi věrně, když pozorně zachovává leckdy až za vlasy přitažené epizody předlohy, které nijak zvlášť nezjednodušuje. Přes­to ale jako by celé to směšně dobrodružné vyprávění mělo jen načas oklamat naši pozornost. Ohnisko Rabatého pozornosti totiž zůstává pevně zaostřeno právě na postavě v neštěstí šťastného Něvzorova. Malého člověka a velkého oportunisty, který se vždy a za každou cenu přizpůsobí, ale má tu smůlu, že žije zrovna v časech, kdy je těžko poznat, která cesta vede k prospěchu a která ke kulce do týla.

 

Deformace lidství

Rabatého vykreslení šílejícího světa revolučního Ruska čerpá z expresionistické vizuality – perspektivně a tvarově pokřivené, tuší a vodovými barvami stínované výjevy šťastně upomenou na figurální plátna Emila Noldeho, E. L. Kirchnera či dalších výtvarníků z drážďanské umělecké skupiny Die ­Brücke. Přesně a precizně vyvedené, přesto však ne­­zvykle životné komiksové panely úspěšně zachycují onu neklidnou dobu se všemi jejími absurditami.

Čtenář slídí po tvářích protagonistů i náhodných kolemjdoucích, jak v nich touží zahlédnout aspoň náznaky nějakého řádu a stability. Stejně jako doba, již prožívají, se i její obyvatelé neustále proměňují a deformují. A Něvzorov, který si tuto prchavou viskozitu stanovil za svůj životní tvar, ustavičně kontroluje svůj obraz v zrcadlech. Na vodní hladině, v šálku kávy či na leskle stříbřitých stěnách čajového samovaru vyhlíží vlastní tvář, jako by zrovna zjišťoval, kým vlastně sám právě je.

V práci s prostorem stránky autor nijak zbytečně neexperimentuje a po většinu času zůstává loajální k pevné panelové mřížce. Vyžádá­-li si to ale charakter představovaného, nezdráhá se naplno využívat potenciál komiksového zobrazení: navyšováním počtu panelů mění tempo vyprávění, celostránkovými výjevy na okamžik pozastavuje čas a falešnými panelovými sekvencemi vykresluje a rytmizuje rozmáchlé scenerie. Funkčně podmíněná, přesto však trochu trpělivosti vyžadující zápletková repetitivnost v tomto exkvizitním vizuálu nachází svého nejlepšího pomocníka. Rabatého Ibikus zastupuje onen vzácný typ komiksové adaptace, který nabízí do posledního detailu promyšlenou, propracovanou a svébytně komiksovou uměleckou výpověď, která pro tentokrát zastínila i dávno pozapomenutou předlohu.

Autor je bohemista.

Pascal Rabaté: Ibikus. Přeložila Hana Zahradníčková. Mot komiks, Praha 2011, 536 stran.