Slova hostu

Co, když on se nedívá anebo není,

položit ke hlavám postele hostu?

Vždyť záhy usne, zbaven všech starostí.

 

Snad tyrkysovým písmem na bílý papír

několik důvěrných slov v příznivém rytmu,

lehce zvučící oporu chvíle,

aby dech, odňatý světu, nepadal v prázdno,

 

aby pak uprostřed noci se vzňal

laskán hovořícími ústy

mnohých, co v lůžku leželi před ním,

a do dne procitl s čímsi trpkým na rtech,

co odcházejícímu dodává kouzla.