eskA2látor 1

Ministryně kultury podpořila projekt, díky němuž získávají vysoké umělecké školy výstavní prostor v Colloredo-Mansfeldském paláci. To by bylo chvályhodné, kdyby se ovšem nejednalo o místo, které spravuje a v němž sídlí nechvalně proslulé muzeum AMoYA, platforma Artbanky, privátní sbírky mladého umění, která je ze všech stran kritizována za netransparentní zacházení s veřejnými prostředky. Svým memorandem ministryně nepřímo zaštítila celý projekt, a tedy i nestandardní praktiky, jež zosobňuje, proti čemuž se umělecká komunita postavila otevřeným dopisem. Na dopis ministryni však kriticky reagovali dva důležití umělci a zároveň zasloužilí pedagogové Milan Salák a Jiří David. Výzva se pro ně stala příležitostí vyjádřit se o skrytých (mocenských či finančních) motivech a špatných vlastnostech (pasivitě, konformitě, prospěchářství) těch, kteří ji podepsali. Petr Šec, spoluzakladatel muzea, v dokumentu Artbanka líčí kritiku svého projektu v podobném duchu: jako boj o moc mezi ním a profesionálními kurátory a teoretiky. Neochota vidět problém v jiné rovině než jako zápas o ovládnutí uměleckého pole a jeho skrovných finančních zdrojů přitom jen odráží neschopnost představit si motivy přesahující touhu po osobním prospěchu. Ale o to, tedy o etické principy, tu právě běží. Pokud někdo chce dopis a pod ním podepsané kritizovat, měl by především vysvětlit, proč Artbanka tyto principy neporušila. A to se zatím nikomu nepodařilo.