Soumrak tištěných médií stále pokračuje a ekonomická záchrana je často spatřována v úplném opuštění papíru. Přechod do digitálního světa ale ve většině případů degraduje obsah i podobu sdělení. Boj o přežití probíhá právě teď a týká se České republiky i velkého mediálního světa.
V minulých dnech se objevila na serveru Aktuálně zpráva, která se zase odvolává na webové stránky motejlek.com a říká, že zisky vydavatelství Mafra (mj. Lidové noviny, MFD) se propadají. Možná už letos čeká tento velký mediální dům pád do červených čísel. Meziročně se Mafře propadly tržby o téměř 150 milionů a zásadně klesl zisk po zdanění – ze 130 (v roce 2010) na 89 milionů korun v loňském roce. Ještě v roce 2005 měla přitom stejná společnost čistý zisk skoro 400 milionů korun.
Doma i v zahraničí
V současné době má Mafra celkem 1075 zaměstnanců, z toho v redakcích deníků pracuje jen zlomek – odhaduje se, že v obojích novinách jen asi 320, z toho kolem padesáti v LN, asi dvacet v jejich webové mutaci lidovky.cz a zbytek v MFD a iDnes. Před krizí zaměstnávala jen MFD okolo tří set redaktorů. Přesto se už opět hovoří o snižování počtu zaměstnanců. Propouštějí se často i novináři, což snižuje kvalitu článků, a lze si lehce všimnout, že zvláště v době dovolených musí často jeden redaktor napsat až tři články za den, což úroveň listu táhne ke dnu. Jestliže firma, která se živí prodejem informací, snižuje kvalitu toho, co prodává, v domnění, že si tím pomůže, jde evidentně o chybu v logice.
Bohužel podobně se chovají vydavatelé i v zahraničí: novináři si stěžují, že se propouští v Le Monde, v Süddeutsche Zeitung i v deníku New York Times (NYT), který má celkový dluh kolem jedné miliardy dolarů, musel dát do zástavy novou budovu a drží ho nad vodou mexický miliardář Carlos Slim Hélua. V posledních dnech ohlásil vydavatel Arthur O. Sulzberger junior, že povolal do vedení NYT právě odcházejícího šéfa BBC Marka Thompsona, kterému se podařilo převést BBC do digitálního věku. Poslední čísla totiž ukázala, že vydavatelství New York Times Company jen za druhé čtvrtletí 2012 vykázalo ztrátu 88 milionů dolarů.
Z papíru na video?
V BBC se Thompsonovi podařilo organizaci, která má dvacet tři tisíc zaměstnanců a rozpočet čtyři miliardy liber, jenž je z velké části zajištěn výběrem poplatků ve výši 145 liber ročně, nově restrukturalizovat: z Londýna přesunul řadu redakcí do levnějšího Manchesteru a dalších měst, spousty lidí propustil, zpřísnil editorské zásady a kladl velký důraz na stranickou nezávislost. Od roku 2008 kombinuje tato stanice internetové zpravodajství s komfortním prohlížením televizní nabídky a možností poslechu rádií. Od loňského roku mají Britové možnost se pomocí svého iPlayeru připojit i k jiným televizím a tuto službu v krátké době začalo využívat čtyřicet procent dospělých Britů, což – jak napsal The Guardian – změnilo divácké návyky celého národa. Vrchol Thompsonova snažení byl způsob, jakým BBC pokryla přenosy z letošní olmypiády v Londýně. Několik kanálů přenášelo sportovní přenosy dvacet čtyři hodin denně. Interaktivní média zaznamenala 50 milionů zhlédnutí a mobilní aplikace dosáhla 1,9 milionu downloadů.
Tohle všechno jsou nezpochybnitelná fakta, která se ovšem týkají výhradně elektronických médií. Nyní přechází Mark Thompson do novinového vydavatelství, které donedávna pracovalo výhradně s psaným slovem a příznivci tohoto nejprestižnějšího listu od NYT čekali hlavně nové a ověřené informace, zasvěcené komentáře a podrobné analýzy. Zábavu nechávaly jiným médiím. Přesun obsahu z papíru na video, sociální sítě a mobily, o kterém Thompson hovoří, změní zásadně i obsah sdělení. A nejen to, NYT přibudou na elektronických platformách noví konkurenti, kteří je budou tlačit k ještě větším změnám, a tím by NYT mohly ztratit výjimečnost, kvůli které je lidé kupovali.
Před podobnou změnou stojí v USA po téměř osmi dekádách i slavný týdeník Newsweek, u nějž se předpokládá ztráta ve výši 22 milionů dolarů za poslední rok. I tento týdeník se četl po celém světě a obecně se předpokládal spíše brzký konec papírových novin a naopak větší zájem o zpravodajské časopisy. Zdálo se, že tuto tezi potvrzuje největší evropský newsmagazín Der Spiegel, jehož náklad se stále, na rozdíl od klesajících nákladů novin, drží kolem jednoho milionu dvou set tisíc týdně prodaných výtisků. Jenže 18. července 2012 předseda společnosti IAC, tedy InterActiveCorp, Barry Diller ohlásil konec Newsweeku. V budoucnu už bude jen na internetu.
Standardizované nároky
Zpravodajské magazíny US News and World Report, Newsweek, Time a Economist představovaly čtyři zářivé hvězdy na printovém mediálním nebi. Jedna již zhasla (US News) a další (Newsweek) zhasne asi brzy. Jak dopadne NYT, nikdo neví, stejně jako je nejasná budoucnost MFD a LN.
Američané snadněji přijímají vše nové a je možné, že přechod do elektronické verze se jim podaří, jako se podařil v případě Christian Science Monitor: z novin se stal týdeník a denně je jen na internetu, kvalita je přitom stále vysoká. Ve střední Evropě k vydávání prestižních novin chybějí čtenáři i finance, iPady jsou stále moc drahé. Stará Evropa má alespoň naději zachovat si důkladné analýzy v newsmagazínech.
Nová masová elektronická média většinou vycházejí z marketingových studií, které jim říkají, že paměť konzumentů je slabá: už nečekají, že si na něco vzpomenou, soustředí se jen na to, co se jim v daném okamžiku nabídne. Divák je pak snáze manipulovatelný. Nekonečný proud vykleštěných slov je jen jednou z forem mlčení. A jak říkají sociologové, každá částečka masové kultury je svou strukturou tak nedějinná, jak si to jen přeje dokonale proorganizovaný svět. Ten se pomocí takových médií mění ve varieté. Každý výstup je spojen s čekáním, ale nakonec se zjistí, že čekání bylo vlastně výstupem samým. Právě tak fungují masová elektronická média, na jejichž budoucnost tolik spoléháme. Standardizované masové produkty standardizují i nároky a individualita je terorizována banalitami.
Autor je publicista a spisovatel.