Básně bobrů

V úterý 17. dubna od 19 hodin v Pražské křižovatce vystoupí společně s norským básníkem Janem Erikem Voldem Jerome Rothenberg, americký experimentální básník a propagátor etnopoetiky. Přinášíme vám výběr z jeho poezie v překladu Luboše Snížka.

Strukturální studie mýtu

pro Barbaru Kirshenblatt-Gimblettovou

zloděj se stal rabínem

v tom starém příběhu

jiní by řekli že byl jeho otcem

od začátku cesty měsíc

odražený ve vodě

je vodou

možná mistr ganef sestoupí na zem

starý Šejdíř bratr Ježíš

neřekl nám Židům příběhy o svém kouzlu

„protože jsme jako on“

Vraní Indiáni vyprávěli o Kojotovi

že se konečně trefil

z DENÍKU SENEKY

Bobrem jsem se stal v roce 1968. Mým otcem byl Richard Johnny John. Obřad se odehrál v dlouhém domě & a byl velmi krátký. Řekli pár slov jazykem Seneků. Dostal jsem nové jméno. Nevěděl jsem, jestli to mysleli vážně, ale jméno bylo významné. Moje manželka & syn se stali volavkami. Ona se stala Tou, která putuje, on Tlachalem. Sestra mé manželky byla Thelma Ledsome & a její matka byla Effie Johnsonová. O bobry jsem se začal zajímat o čtyři roky později – to jsme se přestěhovali do Salamanky. Salamanca je železniční městečko přímo v rezervaci. Viděl jsem ho jednou na německé mapě Ameriky, která vynechala Albany. Dnešní populace činí 7000, většinou bělochů. Charles Olson napsal: Historie je novým lokalismem. A Ezra Pound: Epika je báseň zahrnující historii. Až umřu, moje jméno se vrátí tam, odkud přišlo. Nějaký Seneka si pro něj přijde.

Proroctí o Salamance

(I)

město na

želvím hřbetě

dlouhý dům

byl jako Jeruzalém

ský chrám spočívající

na velrybě

(II)

nemožné spojit to všechno

dohromady

Národ Seneků

Salamanca, New York

21. ii. 74

Deník Seneky 1

„Báseň Bobrů“

pro Garyho Gordona

ve snu

bobři přišli k

Harrymu Wattovi

„dítě mohlo

„mluvit

„komunikace

„stáli v řadě

„řekli, abych jim

„neubližoval

„nikdy bych

„potom

„nelovil norka

„& jezevce

„ale bobři byli

„mými přáteli

„& pomohli mi

tak začal jeho příběh & já ho znal také slyším co

řekl slyším věděl jsem to byl se mnou už od dřívějška

& věděl že je to vzpomínka na mé vlastní praotce

ne jako lovce v lesích ale na pomezí starého světa

lesní muže & ženy jdoucí po cestě do obchoďáků

veřejných lázní v létě sbírali lesní plody v minulé zimě je honili

vlci chatrče kde sušily houby

staré ženy z lesů žily těžké v šedých šatech

chlupy na bradě se ježily do pohanských vousů přátelské

psy & kočky vedle sebe měly pán dobrého jména

se učil od nich řeč zvířat to je

tajemství všichni muži si uchovávali to nejdůležitější jazyk

jakéhosi biologického přátelství se nám otevře ještě

jednou

etologie vize

McClurea & Chomského všech

mluvčích hlubokých jazykových významů

směr tato generace

bude mít tu čest přijmout

univerzální řeč

v níž království světa

jsou jedinými

královstvími světa jediného

____________________________________

co je to být bobr doopravdy

když na to myslím myslím

na vodu vodu na těle

po celé srsti

myslím na bobří čepice

& bobří filmy

myslím na nové zrození do

bobřího života

bobr v básni Baala Shema

se rodí

je plodící částí muže

penis v chlupech

ta nízká inteligence vybuchující

mění co jsme

něžné stávání se

tvrdým chladným

žhavým

rudý jazyk bobra v hnízdě

kožichu

náhlou metamorfózou

tekutý svět

stávající se

čímkoliv co mysl vymyslí

mysl myslící

vstupující do tekutého spodního proudu

sexu proměněného

Baal Shem opouští světlo Tóry

& stává

se starým zvířetem v

posvátném lese

____________________________________________________

& teď bydlím na

místě kdysi zvaném Hlodák

je to indiánské jméno

jméno malého muže (knihy říkají

„měl jen metr třicet

„& měl jen jeden zub

„našli jeho kostru

„jeden zub

„který vypadl když projížděli

„Allegany

„přezka opasku nesla jeho značku

„pravnuci udělali rakev

„pohřbili ho

„v místě jeho otců)

& jenom metr třicet to musel být

„jeden z těch panáčků“

zdejších pygmejů

nebo leprechaunů co vyznávají

Temný tanec

Indián bez sebeúcty mohl být

ten malý nebo řekněme

že pro ten zub byl

bobrem kterého bych nazval

Starým Bobrem Hlodákem

kdybych sám byl Bobrem

adoptivním

tak jako je moje žena & dítě Volavkou

také adoptivní

přijali jsme tyto názvy

jdeme s nimi domů

co je to za členství přijali

jsme ho s úšklebkem

v zrcadle moje tvář

se mění

v masku Floyda Johna kterou jsem kdysi viděl

měl jeden zub

kdybych mohl ze své tváře udělat masku

byl bych Starej Hlodák

Bobr opětným starým zakladatelem

města kde všichni můžeme žít v naději

že žádný

Vévoda ze Salamancy nepřijde

sponzorovat novou železnici

bobři & volavky

nemohou žít vedle sebe

ale skrývají se před tichem

nějaké všivé jeskyně

________________________________

žádné roztomilé zvířátko je síla

žádný milý muž je jako sval zaťatý jen jen udeřit & lámat

lebku možná drtící čelist & tvořící

zuby podobné jeho vlastní téměř neexistující řadě nadbytečnému zubu

zářícímu uprostřed je zrcadlo všichni se vidět můžeme

dole do nejdelšího tunelu točícího se mezi

zářivým listím & kvítím slovy & něžnými melodiemi

které barvy tvoří

nebo když sen začíná

tichem v samotném úpatí

které ticho vyburcuje

je to tanec vibrující uprostřed každého samostatného

nervu připomínající mu píseň

kterou chce zazpívat když

umírá

& jestli mu ji bobr zpívá teď znamená to

lehkou smrt

________________________________

tak jako byl lehký porod

bobří život začal ve

vodě rybníku kostí & kožichu

jistě instinkt přesně

vyslal jeho jazyk

k levému zadnímu cecíku sát

sladké žluté lepkavé mléko

jeho mutr mu dala

„cucnout“ řek Starej Hlodák Bobr

„teď si musím zkusit zaplavat“

je teprve hodinu starý & mluví

plave pádluje kolem jejích cecíků

v pravé poledne kdy slunce stojí

přesně nad norou bude se učit

nenechávat ocas suchý ale odkapávat

sladký rozlišující pach od jiné

nory všichni tvorové prahnou

po pachu

maže si ho na ruce &

vtírá do kožichu tak příjemně

& sladce se žije bobrovi

(řiká Starý Bobr)

myslím že můžu žvýkat drobné klestí

– prostě rád žvýká & prdí –

„rozkoše jsou prosté

„v tomhle světě je hlavní fígl

„najít strom & nechat slunce svítit

„na můj oranžový zub

„třísky lítaj celý den

„& nikdy nepřestanu

„dokud strom nepadne k zemi

„& nikdy nepřestanu i když mě může zavalit

„film v mých očích přejde v mlhu

„staří tomu říkají umírání

________________________________

ale ne bez boje

(řiká Bobr) Vydra ho špehuje

„nejprohnaněji vpadá do mých tunelů

„ničí moje sladký

„bahenní bochánky ještě horký mými

„voňavými bobky

„olejovými kapkami & kamínky

„z mýho zadku (naříká)

Já Král Vydra! Vyliž mi!

Velká maska Vydry vstupuje

do Bobrových snů

nechává stopy v jeho kukuřičné drti

perlovém zrní jeho kaše

pod vydřími tesáky

vydřími šplouchy moče

kukuřičné polévce

„brousí jemné vlny nevolnosti

„můj mozeček ach mazaný tanec

„vydra na sklizni noc úplněk

„pověšená na olšovém kůlu

těší se Starý Bobr shromažďuje

potomky kolem sebe

stojí na vodě

plácne

prudce ocasem (řiká)

„Starý nepřítel

„Vydra

„ve jménu Velkého Dlouhého domu

„rabínské rady

„starších mystických

„savců dlouhovousých ze

„Sionu Ameriky

„žiju poslední pod zemí

„do nového slunce skočím

„kmenový vítěz (řiká Bobr)

„Koule vám rozkoušu

„Přežiju

*MODLITBA*STARÉHO*BOBRA*