Karikaturní postavička Kůstek ve stejnojmenném komiksovém cyklu Jeffa Smithe prochází realisticky vykresleným fantasy světem, připomínajícím Tolkienovy příběhy. Nyní je tato pozoruhodná série, založená na koláži a vtipných kontrastech, dostupná i v češtině.
Americký autor komiksů Jeff Smith sešity své série Kůstek (Bone, 1991–2004), kterou teď máme k dispozici v českém překladu, vydával vlastním nákladem – založil si za tímto účelem vydavatelství s příznačným názvem Cartoon Books. Cyklus, v němž se stripová postavička dostává do světa dobrodružného komiksu, rychle okouzlil publicisty, což se mimo jiné projevilo i na značném počtu ocenění.
Peanuts a Moebius
Jen málokterý výtvarník ukazuje blízkost komiksu a koláže tak důsledně jako Dave McKean. Zejména jeho spolupráce s Neilem Gaimanem, například na knize Mr. Punch (1994), ukazuje komiks jako místo střetávání nejen obrazu a textu, ale především různých vizuálních stylizací – od vystřižených fotek přes skečovitou kresbu po malbu. Stopy setkávání různých světů je ale možné nacházet i v superhrdinských komiksech, v nichž se mytičtí hrdinové potkávají s civilní realitou současnosti, ve stripech, kde jsou běžnou součástí všedního rodinného života mluvící zvířata, nebo i v řadě autobiografických komiksů, jež mísí vnímání, paměť a fantazii. Prostor komiksových panelů svědčí konfrontaci odlišných prostředí mnohem více než statické univerzum obrazu či pohyblivý časoprostor animovaného filmu. Právě jako zakládající člen malého nezávislého animačního studia začínal autor Kůstka, kvůli nedostatku zakázek však musel přejít k levnějšímu komiksovému médiu.
Přestože se Smith na animovaný film často odvolává, ani tam by se mu pravděpodobně nepovedlo do takové míry prolnout dva světy, z jejichž setkání jeho cyklus těží. Své základní inspirační zdroje nachází v americké tradici komiksových stripů, jako jsou Pogo Walta Kellyho nebo Peanuts Charlese M. Schultze. V jednom rozhovoru dokonce prohlásil, že kresba v Kůstkovi má být kombinací Kellyho a Moebia. Největší vliv ale na Smithovu sérii měl komiksový autor Carl Barks, který pro Walta Disneyho vytvořil postavy Kačera Donalda a Strýčka Skrblíka. Smith tak vlastně vychází z tradice amerických karikatur, stripů a cartoonů, která bývá chápána jako paralelní linie, nezávislá na dějinách dobrodružného, akčního a superhrdiského komiksu. V Kůstkovi se ale obě tradice prolínají. Autor totiž nechává trojici Kůstků, karikaturních bytostí připomínajících Barksovy nebo Kellyho hrdiny, vstoupit do tolkienovsky rozvrženého světa hrdinské fantasy. Sám toto spojení komentuje tak, že chtěl vyslat Strýčka Skrblíka na epické dobrodružství, které zabere tisíc stránek.
Soužití jako v koláži
Na čistě vizuální úrovni lze samozřejmě spojení karikaturních Kůstků a realističtěji kreslených postav z fantasy krajiny pojmenované Údolí plynule přenést i do jiných médií využívajících kresbu – existuje dokonce několik počítačových her podle Kůstkových dobrodružství a historie zatím neúspěšných pokusů o jejich animované zpracování začala už v devadesátých letech. V komiksu ale koexistence obou žánrů vyznívá mnohem smířlivěji, protože ve filmu by akce cartoonově stylizovaných Kůstků vyžadovaly jiné tempo než pohyb realističtějších postav. Na nehybných komiksových panelech není tak rušivé, když vedle sošného, realisticky vykresleného rytíře stojí karikaturní nosatá figurka s pozvednutým obočím (kresleným jedinou souvislou čarou) a kapkami potu odlétajícími z jeho čela. Postřeh teoretika Scotta McClouda, podle něhož komiks zobrazuje čas prostřednictvím prostoru, totiž v důsledku znamená, že komiksy mají úplně jiné pojetí času než film. Mimo jiné zdůrazňují simultaneitu před pohybem. A právě to umožňuje Kůstkům a obyvatelům Údolí poklidné soužití.
Stejně jako v koláži, i na mnoha panelech Kůstka stojí postavy z různých světů jednoduše vedle sebe. Smith právě tohoto efektu často využívá i v dialozích, kde se rychle střídá patos dobrodružných fantasy se shazujícími pointami typickými pro komiksové stripy. Kůstkové někdy dokonce zcela boří rám fikčního světa, když například o středověkých postavách říkají, že „zřejmě netuší, jak se používá lednička“. Tady se také ukazuje, že oproti Bilbovi z Tolkienova Hobita, který sice do dobrodružného děje románu nezapadal, ale zároveň byl pevnou součástí jeho světa, Kůstkové ve Smithově komiksu přicházejí skutečně radikálně odjinud – o jejich rodném Kůstkově se přitom v příběhu příznačně nedozvíme téměř nic. Prolnutí dvou světů, které Smith ve svém cyklu provozuje, je nicméně možná jen extrémním případem kolážové juxtapozice, kterou komiks běžně využívá uvnitř jediného panelu. Snad právě ona zabraňuje tomu, aby se například noirový komisař Gordon při spatření muže převlečeného za netopýra nepotrhal smíchy nebo jej coby devianta neodvedl na stanici.
Jeff Smith: Kůstek 1–7. Přeložil Michael Bronec. Crew, Praha 2010–2014.