A co kdybych svůj osud vlastnil
jako pár skvělých bot, tvídové sako
nebo dědictví po předcích, třeba kompas
či hodinky po slavném strýčkovi,
který umřel za veliké války,
zmizel v dalekých koloniích nebo v hlubinách moře?
Co kdybych byl hrdinská postava
jako Brecht, narozený Bertholdovi a Sophii,
svědkům dvou světových válek,
v Augsburgu do chudých poměrů
za posledního vzdechu Marxova století,
a dal své době nová gesta a tóny?
Narodil jsem se chudý, v pondělí, v červnu,
v roce, kdy zemřel Elvis Presley,
Tarje a Tapanimu ve městě Espoo,
daleko od center pravd a lží,
v epoše zdrženlivého míru a blahobytu:
nepromlouvám k lidstvu, nedokážu
získávat srdce žen. Docela lhostejně,
zatímco dějiny klopýtají, si ve svých
průměrných botách a průměrném kabátě
jdu číst Brechtovy Sebrané básně do knihovny.
Obracím stránky, dívám se na sever.
Hodiny v Augsburgu, v dalekých koloniích, odbíjejí.
Báseň vybral a přeložil Ondřej Buddeus