V posledním století se lidstvo stalo zásadním původcem různých nevratných planetárních změn. Nejen současní přírodovědci v této souvislosti mluví o antropocénu. Zda bude oficiálně prohlášen za novou geologickou epochu, by letos měla rozhodnout vědecká komise. Každopádně ovlivňuje bádání v přírodních i společenských oborech.
Podle americké Národní oceánské a atmosférické administrace (NOAA) byla první polovina roku 2015 celoplanetárně nejteplejší od počátku záznamů, jež se vedou posledních 136 let. Současný trend je jednoznačný. Průměrné teploty celosvětově stoupají a podstatná část světové populace dnes již vzrůst teplot, stejně jako další klimatické jevy neobvyklé intenzity (například tsunami, sucho), zažívá doslova na vlastní kůži. V oborových komunitách vědců zabývajících se globálními změnami dnes existuje solidní konsensus o tom, že významným původcem těchto trendů je lidstvo. Naše působení na planetu se ovšem neomezuje pouze na cyklus uhlíku a výrazné zvyšování koncentrace skleníkových plynů (jako jsou oxid uhličitý, oxid dusný nebo metan) v atmosféře. Týká se mnoha dalších chemických, fyzikálních a biologických procesů, které ve svém součtu působí tak silně, že dnes přírodovědci mluví o nové geologické epoše, která nastupuje po holocénu. Pro éru, kdy se lidstvo stává zásadním geologickým činitelem, bylo navrženo označení antropocén.
Velké zrychlení
Ačkoli se první pozorování a teze o působení lidstva na planetu objevily již v 19. století, geologové dnes počátek antropocénu situují spíše až do období po druhé světové válce, kdy se masivně rozvinula industriální výroba – a to jak v kapitalistickém, tak v socialistickém bloku. Antropocén je obdobím „velkého zrychlení“, kdy se začaly dramaticky zvedat křivky velikosti lidské populace na planetě, globálního HDP, spotřeby vody, využívání dusíkatých hnojiv, automobilismu, výroby cementu a plastů a v neposlední řadě těžby a spotřeby fosilních paliv. Dramaticky stoupl také počet domestikovaných zvířat, a to pochopitelně na úkor volně žijících živočichů: domácí a chovaná zvířata dnes tvoří 65 procent biomasy veškerých obratlovců na planetě, lidé tvoří 32 procent a volně žijící zvířata pouhá zbývající tři procenta.
Od roku 2009 se otázkou, zda jsme vstoupili do nové geologické éry planety a kdy se tak stalo, zabývá pracovní skupina při Mezinárodní komisi pro stratigrafii. Ta by měla dospět k závěru v průběhu letošního roku. Ať už ale nakonec prohlásí antropocén za nové geologické období, nebo ne, trend je jednoznačný. Hned s počátkem roku 2016 přinesl časopis Science další z řady studií, které mapují bezprecedentní rozsah a intenzitu působení dnešního lidstva na planetu a přinášejí další evidence a argumenty. Zřejmě nejjasnějším indikátorem antropocénu je podle této studie planetární přítomnost izotopů 14C a 293Pu, které jsou stopami po jaderných pokusech v padesátých a šedesátých letech minulého století. Při hodnocení dnešní situace a výhledů je přitom klíčové si uvědomit, že řada jevů, které dnes pozorujeme (především jde o koncentraci skleníkových plynů v atmosféře), je teprve důsledkem existence lidstva v počtu tří miliard v roce 1960. Současné působení člověka se v mnoha ohledech zřejmě teprve projeví. Jak budou vypadat následky civilizace u dnešních sedmi nebo budoucích devíti miliard lidí?
Přírodně-sociální pole
S pojmem antropocén přišel v roce 2000 holandský nositel Nobelovy ceny za chemii Paul Crutzen, a oživil tak myšlenku, která se během posledních dvou století občas vynořila u humanitních myslitelů či přírodovědců, jakými byli například filosof Henri Bergson nebo ruský geochemik Vladimír Vernadskij. Koncept antropocénu v prvních desetiletích tohoto tisíciletí rozvíjeli především přírodovědci, teprve v posledních několika letech zaujal výrazněji také sociology, umělce či filosofy.
Přírodovědci, kteří pojem začali soustavně užívat jako první, samozřejmě výrazně zformovali jeho podobu a podrobili ho zkouškám zohledňujícím oborové nároky na evidenci. Klíčové však je, že perspektiva antropocénu podstatným způsobem proměňuje samotné přírodní vědy. Řada výzkumníků dnes již přiznává, že k předmětům svého studia nemohou přistupovat jako k entitám a fenoménům „tam vně“ – mimo společenskou a politickou dynamiku. Tomu se přizpůsobují i výzkumné metody a postupy. Jak řekl v diskusi na květnové simulaci pařížského klimatického summitu COP21 geolog a předseda výše zmíněné pracovní komise o antropocénu Jan Zalasiewicz, pokud si pochopení antropocénu vyžaduje studium chování a strategického rozhodování nadnárodních korporací, nezbývá než se mu začít věnovat. Zároveň je důležité, aby přírodu, biologii a chemické látky začaly nově tematizovat i sociální vědy, a jevy, jakým je třeba kapitalismus, studovaly nejen jako ekonomické, sociální a kulturní, ale také materiální a biosférické. Zásadní výzkumné otázky a problémy dneška procházejí napříč přírodněsociálním polem. Antropocén tak nepředstavuje jen nové období ve vývoji planety, ale také ve vědě.
Obrana antropocénu
Pojem antropocén má řadu kritiků, kteří poukazují na to, že mnoho podstatných procesů sice nasvěcuje, ale jiné skrývá. Kvůli tomu ovšem ještě nemusíme tento termín opustit. Jde spíše o to, abychom trvali na jeho potenciálu znepokojovat zaběhané myšlení a metody analýzy, propojovat přírodní a sociální vědy, umění i veřejný prostor a mobilizovat k politické akci. Síla pojmu antropocén (stejně jako jevů, k nimž odkazuje) spočívá právě v jeho hybridní povaze, která dovoluje na jedné straně politizovat technické myšlení a jednání a na straně druhé vtahovat do politiky komplexní argumenty, nejistotu a „neočividné“ formy evidence, příznačné pro vědu.
Nejpádnější kritika termínu antropocén se týká toho, že zakrývá nerovnoměrné rozložení lidského působení na planetu. Ta část lidstva, která prošla kapitalistickou a socialistickou modernizací, se totiž na antropogenních procesech podílela a podílí dramaticky více než všichni ostatní – přitom právě ti jsou často globálními změnami nejsilněji zasaženi. Byla by skutečně chyba pochopit „lidstvo“ v pojmu antropocén jako jednotného činitele. Ostatně dnešní globální změny nepůsobí lidé sami, ale vždy v souhře s řadou technologií či jiných živočišných druhů, které se přemnožují či mutují. Antropos v pojmu antropocén je, myslím, třeba pochopit spíše ve smyslu utváření lidstva, které v budoucnosti bude schopno daleko účinnějšího kolektivního jednání a součinnosti než kdy dříve. V tomto smyslu je antropocén epochou člověka, který (ještě) neexistuje.
Autorka je socioložka.