Výlevka potřebuje nové těsnění

/ / /

Tělo, cit, intimní vztah, sex, práce, únava, spánek – to jsou témata, v nichž se autorka pohybuje, jako by šlo o byt, v němž se lze ztratit cestou ze záchodu do koupelny. V tomto bytě se příliš neuklízí, ale vše se neustále obsedantně přemísťuje a jednotlivé místnosti i jejich vybavení navzájem přebírají své funkce.

 

jsem upoutávka

v opovrhované množině

které jdu na ruku

 

doma nám voní klášter

a mé matematické autority drží mši pohromadě

dle zákona, který jsem naroubovala

na počasí za betonovými zdmi

 

 

/ / /

 

tvá tma se protrhla ve chvíli

kdy jsem o to málo stála

abstrahovala jsem se od tvého těla

ohleduplně

nepatrně unavená

 

to ráno jsem se přiměla k nenávisti

 

 

/ / /

 

náprava věcí v posledních dnech oslavy

která nahradila snění

obsahuje řadu slabších míst

 

upozadili jsme noc

do místa, které mělo zůstat prázdné

 

na počátku jsem si myslela

že jízdy levným taxíkem

odvedou mou pozornost od únavy

 

ale byl to jen podkres

pro lepkavý spánek na klaccích

 

má puberta přichází zrána

a klesá do vleklého mlčení

 

 

/ / /

 

nejsmutnější sex

byl krátce poté, cos mi řekl, že stárnu

 

tuto staromódní spoušť

jsem učinila poutem

a zároveň tradicí

která přetrvává i po setmění

 

ale to, co mě skutečně zajímá

směřuje k památkám po nenávisti

a k tomu, že má paměť se stala zbožím

které chceš prodat

 

až mě umlčíš

vyryješ do mě nápis

a já ho dám do zástavy

 

 

/ / /

 

až si najdeš svůj konec světa

v erotice nebo v politice

políbím tě na místo, na které si nevidíš

 

za okrajem

tam, kde jsem si ponechala dutinu

pro lásku

 

jsem neplodná

mé pudy jsou z rozumu

po ránu levituju

nad tělem ženy

 

důsledky této záměny znáš

 

 

/ / /

 

svědectví z druhé ruky

 

sprchuju se ve tmě

dole v odpadu doznívá nesdílené ticho

tvé dojmy jsou už dávno památeční

a mé výběžky jsou pomačkané

 

jsem bezeztrátový formát

umožňující komprese

 

takové věci bývaly předností

 

 

/ / /

 

mé spory jsou falešné

 

stala se ze mne charita

s dědictvím, jehož dominantou

jsou asymetrické vzpomínky

na mé tělní otvory

které bylo možné zavřít

 

 

/ / /

 

naše nahoty spolu nesouvisí

vypínáš se v rozměrech

které se vejdou do nebezpečných alibi

 

není co říct

 

jsi náruživost sama

ale má výlevka potřebuje nové těsnění

 

takové vězení se podobá zavařovačce

a mně se nedaří intonovat ironii

 

 

/ / /

 

výseky z tvých osamělých dopolední

v posteli

katalogizuju ve své paměti

je to jako nákup v supermarketu

 

tvůj spánek je patriarchát

který ti závidím

 

má závist je trhlina

 

naše zamlčené rozchody

jsou jako stvořené pro hladovění

v zarudlých časech

 

 

/ / /

 

celou noc svádíš na mě

přitom pod kůží

je také dost místa na odřeniny

 

zatímco čekám na autobus

na upocenou slupku plnou světla

jedna má paměť patří jen fotografiím

 

schody do podzemí jsou v úsporném

režimu

odhaduju čas, abych se do něj vešla

 

ve vosku je mi nejlíp

zapal mě

ať zmizím

 

 

/ / /

 

moje kůže se podobá chlebu

je moučná

když sundám obvaz, brní

a nabízí se k otlačení

 

při mlčení je sytá

vhodná do polévky

 

zevnitř mám skousnuté tváře

zdá se, že v tom nevěstinci bydlím

 

umělá sladidla zobu pomocí tenkých jehel

/ / /

 

na vesnici mám ráno všechny dresy zpocené

když odjíždím domů

platím silou své nemoci

 

dříve jsem v lesích sbírala odpadky

ta péče se mi nevyplatila

 

zmatek je násilí

 

zbavuju se těch částí těla

které bílá odráží

 

málokdy to vyjde

 

 

/ / /

 

večery naplnily potyčky kvůli puchýřům

 

obrůstá mě černá tkáň

začínám se podobat kondolenci

 

dochází ve mně

ke karnevalovému převrácení

 

 

/ / /

 

ohlížím se za tvým prádlem

bavlněným tělem

které co dva dny měníš

 

taková výseč tvé intimity

je podbízivou esencí

mého nudného života

 

ještě podbízivější jsou mé léčebné

procedury

které ukrývám v podpaždí

v břiše

a občas je prodávám

 

jako by mi šlo jen o to

zbavit se všeho

čeho se nám nedostává

 

 

/ / /

 

ztuhlé končetiny pomalu roztahují odstup

který jsem si nastřádala

 

uhodila jsem se do břicha

a vyzvracela černé prádlo

 

uhodila jsem se znovu

a pocítila chlad

 

nebyla jsem slepá pro temno

 

 

/ / /

 

je těžké se zakrýt

a proto se rozkládám

 

nesnáším diváky své hysterie

 

do půlnoci jsi čekal na rohu

a sledoval jsi, z jaké strany přijedu v taxíku

 

nemůžu dnes jinak než vše zrušit

prodyšná měkká místa

jsou v jiné válce

 

stála jsem vedle překážky

neschopna artikulace

 

 

/ / /

 

červená není krvelačná

naše kočky zamykáme v místnosti po třech

všimla jsem si tvého strupu

a polila ho studenou vodou

 

není pod ním bezpečno

 

už se nepovedlo zařídit

aby všichni mohli odejít se ctí

 

odměny za mé služby jsou přesně

stanoveny

 

 

/ / /

 

únava je vlhká

 

představ si, že máš srdce v podbřišku

ve svém domě se zabydluješ drobným

pornem

 

sedím tady a odrazuju zákazníky

to čekání je nejhorší

 

devátou díru mám navíc

třpytivé okruží zvadlé horkem

 

 

/ / /

 

tvůj plot lze těžko obejít

až ta zeď jednou praskne

vypadne rudý uzel

do díry pod hladinou

 

v té tmě není žádné měkké místo

její vlastnosti jsou známé jen z doslechu

/ / /

 

večer jsem z gumy

mé chloupky jsou kořeny ředkviček

 

žárlím jen na to, co nemohu ovlivnit

 

jsem princezna v mléku

něžný prefabrikát

 

pokoru nabírám lopatou a zdá se

že to nebere konce

 

 

/ / /

 

budu ti dělat šoféra

v županu se vzorem buta

 

na sklo nalepíme cedulku

s nápisem – jsme levní

 

vyženeme kupce z kostela

 

 

/ / /

 

můj otvor k tobě

je stahovací pytel

dobrý k zásobám

na potom

 

když se jím chceš protáhnout

čekám vzadu

když odcházíš

potkávám tě

/ / /

 

otáčela jsem ticho naruby

až se z toho stalo plnění slibu

 

sleduju chyby v dnešních titulcích

zdá se, že je na vše brzy

 

v tajných černých technologiích

je někdy lepší chodit kanály bez ozvěn

 

 

/ / /

 

tvá samota přezrála

nedá se sníst

 

ty, který jsi měl přeložit

všechny mé chyby

do kuchyňských návyků

ses uhnízdil v mírném citu otroka

 

považuji tvůj čas

za měkkou rovinu

zatoulanou do hlíny

v divokém žánru

 

 

/ / /

 

holé větve klamou iluzí něhy

 

pode mnou tvrdne tma

své podšívky obracím naruby

dojem sladkého zalehnu z boku

kůži mám namísto podlahy

pod vahou těla

se prokrvuje

 

snažím se předvídat směr

kterým budeš couvat

 

všechny mé otvory jsou dočasné

Kristina Láníková (nar. 1988) studuje v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka na Akademii výtvarných umění v Praze. Vydala básnické sbírky Opatření na noc (Styk 2014) a Pomlčka v těle (Fra 2015). Hraje v hudební skupině Mooncup Accident.