Jako višně

Říkala:

 

Když ti dám svá písmena, černá jak višně,

svá slova kulatá jako jablka,

co mi zůstane?

Čím zapláču a čím se rozesměju,

co si budu zpívat, co potáhnu

od solar plexu k hrdlu,

co mi proteče rty,

co pocítím na jazyku,

co odskočí jak pingpongový míček

ode mě k tobě?

 

 

 

Říkal:

 

Přijď beze slov,

přijď jen s kořeněnou vůní,

s vráskami v koutcích očí,

s popraskanými rty,

se studenými prsty,

s černými kapsami,

s těmi, které sis vybrala, abys zapomněla,

s těmi, které míjíš, aby ses bála,

s těmi, kteří mají pod jazykem sladké bongo.

 

Báseň v překladu Marie Iljašenko vybral Petr Borkovec