(Leto)
Režie Kiril Serebrenikov, Rusko 2018, 126 min.
Premiéra v ČR 16. 8. 2018
Mediálně nejomílanější informace spojená s ruským filmem Léto s ním ve skutečnosti nemá žádnou přímou spojitost – jeho režisér Kiril Serebrenikov byl v procesu, který on sám prohlašuje za vykonstruovaný, odsouzen k domácímu vězení. Celá kauza si nepochybně zaslouží pozornost, ale samotný snímek není sociálně kritický ani kontroverzní. Vypráví o dvou výrazných osobnostech ruské rockové scény počátku osmdesátých let, Miku Naumenkovi a Viktoru Cojovi, a chce být hlavně stylovým filmem o svobodomyslném rockerském životním stylu na pozadí svazující komunistické totality. Černobílý snímek s řadou důmyslných delších sledovacích záběrů své protagonisty zobrazuje skutečně jako polomytické volnomyšlenkáře, kteří žijí pro hudbu a plynutí běžného života berou s přehlíživým nadhledem. Jednoduchá podmanivost filmu nejlépe vyniká ve fantaskních muzikálových sekvencích, kde dravému videoklipovému vizuálu pomáhají kreslené animace a v nichž namísto ruského rocku zní hity Lou Reeda nebo Iggyho Popa. Serebrenikov ostatně namísto původních Naumenkových a Cojových písní použil jejich cover verze vytvořené přímo pro film, vůči čemuž se ohradil spolupracovník obou hudebníků Boris Grebenščikov. Nový zvuk se podle něj blíží spíš k „moskevskému hipsterství“, což tak trochu platí i pro celý Serebrenikovův snímek. Léto tak sice dost možná není historicky příliš autentické, ale jde o velmi dobré stylizované hudební drama, určené hlavně současnému publiku.