Volání umírajících brachiosaurů - literární zápisník

Pražskou literární scénou obchází strašidlo básníků se saxofony. Začalo to před pár lety, kdy nás tři, co se nějak zabýváme poezií a krom toho hrajeme na saxofon, oslovil veletrh Svět knihy. A rovnou zda bychom nezahráli na slavnostním zahájení. Stalo se. Obsazení: dva tenory a altsaxofon, básník a molekulární fyzik Vít Janota, básník a překladatel z angličtiny Tomáš Míka a moje maličkost. Přístup: improvizace bez zkoušky či předchozí domluvy, ve stylu široce pojatého „free“. Dodnes si pamatuji zděšení v očích VIP hostů v publiku. (Na druhou stranu se saxofonovému triu nepodařilo probudit knížete Schwarzenberga, usazeného v první řadě… Máme rezervy.)

Naposledy trio oživlo na literárním večeru začátkem listopadu 2018 ve strašnickém Domě knihy. Styl týž, tentokrát prokládaný četbou textů. Co se tu vlastně děje? říkal jsem si, když jsme v novotou stále vonícím, leč trochu sterilním sálku této jinak úctyhodně aktivní pražské knihovny pálili z bezprostřední blízkosti …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky