Chuť psát se rodí z detailu

Rozhovor s Éricem Vuillardem

Francouzský spisovatel, scenárista a režisér Éric Vuillard říká, že dnes už není možné vyprávět tak, jak to dělali Proust nebo Tolstoj. Mluvili jsme s ním i o tom, proč hrají v jeho románech mimořádnou roli předměty, o síle historického a dokumentárního vyprávění nebo o vztahu literatury a politiky.

Vaše kniha Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech – subtilní a překvapivý román o událostech, které považujeme za všeobecně známé – se odehrává před druhou světovou válkou a během ní. Proč jste si vybral právě tuto dobu? Vidíte snad nějaké paralely s dneškem, se současným prudkým vzestupem populismu a sklony evropských společností k totalitarismu?

Nikdy se dopředu nerozhoduji, že budu psát o tom či o tom. Témata ke mně obvykle přicházejí skrze to, co právě čtu, nebo skrze filmy. Zaujme mě nějaký detail, anomálie, která najednou naruší to, co už znám. Někdy tomu nevěnuji pozornost, jindy se z takového detailu zrodí chuť psát a prostřednictvím psaní porozumět.

O meziválečné době jsem toho samozřejmě spoustu věděl, ale pak jsem objevil paměti lorda Halifaxe a především krátký dobový film o Halifaxově návštěvě u Göringa. Hned mi bylo jasné, že v tom filmu něco nehraje. Lord Halifax je přece hlavní postavou politiky appeasementu, říkal jsem si, podívejme, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky