Požitek a teorie

Klasická práce Divákem Dallasu Ien Angové byla napsána na počátku osmdesátých let, česky však vyšla poprvé teprve loni. Ačkoli v lecčem zastarala, úvahy o tehdejších motivacích pro sledování slavné americké soap opery otevírají téma diváckých požitků, které je aktuální i dnes.

Vzhledem k sedmatřicetileté prodlevě mezi vy­dáním originálu a českého překladu není divu, že studie Ien Angové Divákem Dallasu. Soap opera a melodramatická imaginace (Het geval Dallas, Populaire kultur, ideologie en plezier, 1982) často připomíná procházku muzeem zastaralých paradigmat a z nich odvozených badatelských metod a perspektiv. Boj o uznání popkultury jako seriózního předmětu akademického zájmu, jehož je kniha důležitou součástí, dnes vzbuzuje kontroverze jen u málokoho. Text se ale zároveň otírá o problém, který je v dnešní situaci možná ještě přehlíženější než dříve. Je to otázka smyslu popkultury pro její konzumenty. Starší badatelé se ho chtěli dopracovat pomocí velkých teorií a novější ho hledají v analýzách diskursů. Angová ho spojuje s pojmem požitku, který je tak dokonale unikavý, že na něj lze plně vztáhnout Wittgensteinovo prohlášení, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.

 

Emocionální realismus

Archivní je už i samotné téma, kterým …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky