malými, pevnými písmeny - básnická redukce

Zřejmě se bez velkého rozmýšlení shodneme, že jedním z úkolů současného člověka je bránit se všeprostupujícímu cynismu, kterým maskujeme lhostejnost v předvečer konce. A zrovna tak se shodneme, že slovo „úkol“ zní podezřele, povýšeně, historicky nepatřičně. Ale co když se tak jen brání cynismus v nás, rozbředlé vědomí unavené nekonečnými rozklady o hodnotách a šikanované kopami teorií, „jak co dělat“? V záchvatu zkratkovité naděje sáhneme po knihách­-stanoviskách, jejichž četba umožňuje spatřit vlak našeho života z peronu. Jakkoli sebeklamné je tohle počínání, je vždycky oblažující číst básně prosté delikátní nesmyslnosti i hluché banality, které na nás širokou radlicí hrne současná básnická produkce futrovaná egománií.

Takové ukročení stranou do dnes už bájného hájemství jasných stanovisek skýtá sbírka Jana Doliny (alias Františka Taubitze) nazvaná s bezelstně údernou symbolikou Pět cípů. Polopatické …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky