Obávaný „ženský element“

O (ne)rovnosti umělkyň a umělců v Bauhausu

Tkalcovské či keramické dílny – právě tam končily studentky Bauhausu po absolvování povinného společného základu, bez ohledu na talent či osobní preference. Jak se geniální umělkyně potýkaly s institucionálními překážkami své doby?

„Na Bauhausu se nebude dělat žádný rozdíl mezi něžným a silným pohlavím!“ Rozporuplný přístup školy k otázce postavení žen a mužů máloco ilustruje tak výmluvně, jako toto provolání Waltera Gropia při jejím otevření. V úrovni deklarací nechtěl Bauhaus zůstat pozadu oproti modernizačnímu duchu doby, když ale šlo o jeho praktické naplnění, bránila mu celá řada stereotypů, takže pozice žen a mužů byla v realitě značně rozdílná. V důsledku toho, že recepce a interpretace působení Bauhausu v dekádách po jeho zavření byla taktéž ovlivněna dominancí mužů, a nadto obecně sdílenou představou, že umělecká genialita je rodu mužského, je činnost žen na slavné škole a jejich postavení tématem, které se dostává do popředí pozornosti teprve v poslední době – a stále nedostatečně.

 

Rovnoprávnost jen naoko

Právo na rovný přístup ke vzdělání dostaly v Německu ženy až s výmarskou ústavou z roku 1919. Studovat umění tak do té doby mohly pouze formou nákladné soukromé …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky