Spolu s výběrem z nových veršů Michala Jareše otiskujeme i jeho komiksový strip Zlá ovce, který mnozí zřejmě znají z poslední strany Tvaru. Jeho zvířecí hrdince nejde o nic menšího než o ovládnutí světa – jak autor odkrývá v rozhovoru na stranách 6 a 7.
Pásma
Vzal kus světla a šel
s tíhou co to obnáší
Zvířata menší utíkala
a větší čekala co bude
Někdo měl promluvit včas
ale neudělal to
Dny a noci zůstaly stejné
Náboženství poletovalo
Vzduch praskal
Trofeje z válek padaly
Země propila výplatu
s tíhou co to obnáší
Někdo měl promluvit včas
Střílelo se zase mimo kolotoče
Našli ho za plechovým sudem
vzal kus světla a šel
Dny a noci zůstaly stejné
Něco padalo jako za války
Mělo to probudit všechny spící
ale neudělalo to
Země propila menší zvířata
vzduch praskal když ho našli
za plechovým sudem
S tíhou co to obnáší
Jen prosím o morálce
Když náboženství
Když střílet
pro kus světla
s tíhou
neudělat to
* * *
Vzdálené volání vlaku
oknem dovnitř doléhá
a s nosovým pískáním
se mísí ve spaní
Je ti osm a večerní vlak
krájí prázdniny na osminky
Někde dole tě to bolí
už skoro do pojmenování
* * *
Ještě byla zima, ta únorová
kdy noc leží v posteli s dětmi
Přímočará nezákeřná noc
krmená topením až do rána
Byla u tebe i u mne
tak společenská, tak najednou
Hliněná zamouřená noc
a prý už zůstane napořád
Zaříkávání
Dřevěný jazyk ženě
Hliněné slabiky slepicím
Vodou plískanic budeš se brodit
až do dalšího rána
Až tehdy poznáš
že největší svoboda
je v umění říct ne
* * *
Břeh s nutrií
Sázava pod kolena
Slepci na loďce
i s instruktorem
Říká se: aktivity
Myslí se: zabránit vraždění
* * *
Už jaro duben pohřbívá
na rozkvetlý dvůr
Smrt pro život si zazpívá
v tichém D dur
Týden v tichém tónu
pták překotně dvůr oře
A stíny všech domů
jsou hlubší moře
* * *
Kupodivu ta barva
(když ho otevřeli)
nebyla popsatelná
A vzduch jak z konce světa
kde hoří drápek snu
Podzemím probíhala
jakási světlá hejna
Milosti černá
Milostiprázdná
Příbuzná orgasmu
* * *
Zlí menší skřítci
v jednom domě žijí
Nástrahy z vraních ok
kladou mi do cesty
Svět ráno po šesté
v říjnu nic nepromíjí
Mění se čas i zvyky
Stálé je neštěstí
* * *
Do střepů krajiny tě vlaky přivábily
Vagón je otevřený Mlčky sedí svět
Vzduch vyčerpaný je a navíc lehce shnilý
průvodčí nechal se už převelet
Zornička démona je slunce nad obzorem
když na něj podíváš se mimoděk
Naproti sedí co snad bylo kdysi tvorem
a podává ti cosi jako lék
A někdo vzdálený se o svačinu dělí
aniž by ostatní však chtěli ochutnat
Sám se sebou se dává do hádky
Aby tě zneklidnily bere tě pak ven
několik starších kdysi zajímavých žen
co ukrývají rohy pod šátky
