Touha z alkovny - básnická redukce

Každé jaro čtu Sexuální nocturno, abych přišel věci na kloub. „Slovo mrdat je diamantové, tvrdé, průsvitné, klasické. Jako by vypadlo jako šperk z ušlechtilého alexandrinu, má, poněvadž je zapovězeno, magickou moc. Je jedním z kabalistických zkratek erotického flujda a já je miluji.“ Slovo, na kterém se udála několikanásobná – sexuální, „epistemologická“, básnická – iniciace Nezvalova mladičkého alter ega, odhaluje čtenáře v jeho vkusu a po horizontu jeho milostných zkušeností přivádí jej k povaze básnictví. Když přízračností města T. rozněcovaný primán pronikne do tamního bordelu, kde jej uchvátí „maso nevěstky“, do krajnosti rozčilující jeho „podzimní“ obraznost, netuší, že spolu s ukojením touhy poznat ženu („nemrdal jsem dosud s žádnou“) zažehuje v sobě natrvalo touhu jinou, nenaplnitelnou, tragickou – touhu, pro kterou se autor „příběhu demaskované iluse“ bude opakovaně vracet ke svým …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky