Od abstinence k recidivě

Didaktika lyriky a role tvůrčího psaní ve výuce

V období maturit česká odborná i laická veřejnost každoročně diskutuje o roli poezie ve středoškolské výuce. Jaké možnosti nabízí didaktika lyriky učitelům a jaké dovednosti podněcuje v žácích? Není namístě obrátit se od literární historie směrem k tvůrčímu psaní?

Lyrika či obecněji řečeno poezie to v českém školství nemá jednoduché: v čítankách pro základní školy bývá zastoupena v řádu jednotek, v katalogu maturitních požadavků se to hemží epizeuxemi a oxymóry a didaktické příručky jako by se poezie bály… Ale musí to tak být? I z výzkumů mezi českými školáky vyplývá, že je v dětství různé rýmovačky a básničky bavily, ale postupně „jim přestali rozumět“ a stali se nečtenáři poezie – němčina tento stav označuje jako lyrickou abstinenci. S trochou nadsázky tak můžeme říct, že hlavním cílem didaktiky zaměřené na poezii je vytvoření recidivisty: čtenáře, který se poezie nebojí a uvědomuje si, že nás básně učí nejen větší senzibilitě vůči jazyku, ale také vůči světu a sobě samým.

 

Co tím kdo chtěl říct?

„Lyrika vyjadřuje vnitřní svět básníka – emoce, nálady, myšlenky, postoje. Na rozdíl od epiky a dramatu promlouvá lyrik sám za sebe, čtenářský kontakt s autorem je zde relativně nejbezprosřednější, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky