Dívám se do sebe

Úvahy nad zájmeny Kristiny Láníkové

Poezii Kristiny Láníkové definuje potřeba maximální úspornosti a zároveň schopnost jakoby nezúčastněně, ale přitom nebývale přesvědčivě vyjádřit citový prožitek. Třetí autorčina sbírka Úvahy nad zájmeny zachycuje „cestu od touhy k únavě, od napětí k dočasnému smíření“.

Třebaže její verše působí navenek střízlivě a věcně, pracuje Kristina Láníková promyšleným aparátem sebezpytné analýzy, jejímž hlavním nárokem je být nepřetržitě „při tom“, pozorovat sebe i druhého v sobě. Ono „já“, jehož očima se tu vypovídá, číhá na sebe i v okamžiku nejvolnějšího oproštění, neschopné vzdát se (tvůrčího) dohledu nad sebou samým. Vůči sobě je vždy v předstihu, stále bezděky porušuje jednotu prožívání a bytí. Rozpolcuje se ve hře klouzavých registrací, v níž samo nad sebou nemůže zvítězit. Nároky takového subjektu jsou typicky absolutní, chce se vyslovit co nejpřesněji. Za tím účelem soustředěně zvnitřňuje formu, až se vlastní způsob prožívání stává obsahem, prožitkem. Netvrdím, že jde o přímý záměr, je to důsledek zvolené perspektivy a autorského založení. Nejpravděpodobněji je to způsob, který si Láníkovou sám vybral; ona mu poskytla prostor. Málokdo z českých básníků a básnířek je tak vytrvalý v hledání těch „správných“ důrazů …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky