Kultura je znovu kolbištěm - literární zápisník

Jistý čas to přinejmenším na některých částech planety vypadalo, že dějiny brzy skončí a literatura si bude jen nezávazně hrát, fragmentarizovat a parodovat stará témata z doby dějinné. Věci nemají postižitelný ­smysl, hranice mezi skutečností a fikcí je splývavá, a proto pojďme bezstarostně fabulovat z perspektivy vlastního pupíku. Pospolitost je totiž pomysl a my jako volně cirkulující singlové toužíme jen po tom se prosadit.

Podle populárních myslitelů, jako je Byung Chul­-Han, jsme překonali „imunologický model“, v němž organismus považuje cokoli cizího za nepřítele a touží to zničit. Místo toho jsme se naučili „přírodnímu“ soužití s diferencí, která nás neohrožuje, tak jako nás neohrožují četné bakterie, s nimiž naše tělo udržuje dobré vztahy. Většinou jsme si proto mysleli, že jevy jako rasismus či antisemitismus už se nikdy nevrátí, a najednou se nestačíme divit, v jak xenofobních a do svého blahobytu zahleděných společnostech žijeme. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky