Lidstvo pohání naděje

S Barbarou Benish o udržitelnosti a umění mimo ateliér

Zakladatelky organizace ArtDialog a dlouholeté spolupracovnice OSN v otázkách umění a ekologie jsme se tázali na její postoj k environmentální krizi, aktivismu a umělecké praxi. Dozvěděli jsme se, že má­-li být aktivistické umění účinné, mělo by pracovat s humorem a krásou, a také že každé setkání s sebou nese potenciál pro změnu.

Pro zářijový klimatický summit OSN, na němž Greta Thunbergová obvinila státníky celého světa z nečinnosti, jste připravila výstavu svých prací založených na prastaré technice tapa. Čím vás zaujala?

Tento typ textilie vyráběné z kůry určitých druhů stromů zná mnoho kultur v Polynésii, Africe či Indonésii. Tapa je ručně potiskována tradičními vzory znázorňujícími zvířata, případně rostliny, které posloužily k jejímu obarvení. Tato látka, využívaná kromě oblečení i v interiérech či jako střešní krytina, symbolizuje sepětí s přírodou. Já jsem však techniku potiskování použila v novém kontextu: ke kritice kolonizace. Oděv totiž můžeme chápat jako ukázku toho, co kolonizace znamenala. Během christianizace nutili běloši domorodce nosit evropské oblečení a veškeré látky byly importovány. Proto jsem namísto tradičního textilu použila polyesterové čisticí utěrky, anglicky se jim říká „handy wipes“. Sešila jsem z těch hadříků šaty, které napodobovaly ony misionářské oděvy, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky