V normalizačních kulisách

Listopád Aleny Mornštajnové

Z propagačních textů k nejnovější knize Aleny Mornštajnové, románu Listopád, se může zdát, že se autorka odhodlala opustit zajeté koleje generačních příběhů a vstoupila do jiného žánru. Avizovaná „alternativní přítomnost“, o níž má próza pojednávat, je však především marketingovým tahem.

Alena Mornštajnová si udržuje stálé publikační tempo – od roku 2013 jí každý druhý rok v nakladatelství Host vychází nový román. Čtenáři si již zvykli na pravidelný přísun emocí i kolorit generačního příběhu v soukolí velkých dějin. Autorčin poslední román Listopád otevírá následující odstavec: „Co by se stalo, kdyby události listopadu 1989 nedopadly tak, jak dopadly? Nikdo neví, jak jiný by byl náš život. Tato kniha podává jen jednu z milionu možných verzí. Přesto se všechno, co je zde napsáno, kdysi kdesi dělo a někde na světě stále děje.“

Odpověď na úvodní otázku v textu ale nenajdeme. Ač se tváří jako alternativní historie, nakonec působí, jako by se odehrávala v době normalizace. Skoro se zdá, že Mornštajnová ve svých předchozích románech prošla již všemi dějinnými útrapami 20. století, a tak se snaží po časové trajektorii posunout dál. To se ale děje jen prostřednictvím uváděných dat, nikoli díky vynalézavosti v oblasti kontrafaktuální historie.

 

Važme …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky