Solovecké kameny - slepá v kopřivách

„Přijeďte, tady jsou všechny kameny solovecké,“ zval nás před lety jeden historik na souostroví v Bílém moři a jako lákadlo připojil láhev od koly plnou hořkosladké zavařeniny z tamní klikvy. Narážel na konkrétní kámen, který se píše s velkým písmenem. Už přes třicet let stojí v Moskvě, kousek od neměnného sídla tajných služeb. Je to pomník obětem sovětských represí. Neopracovaný kus žuly na nízkém leštěném soklu. Pochází ze Soloveckých ostrovů, kde ve dvacátých letech minulého století na území zrušeného kláštera vznikl předobraz nápravně­-pracovních táborů později rozbujelého systému Gulag.

Od onoho pozvání se na ty ostrovy le­žící sto šedesát kilometrů od ­polárního kruhu opakovaně vracím, přestože dávno toužím po cestě na jih, do tepla. Kdovíproč si ale pokaždé řeknu: „Když už má člověk někam jet, nejlepší je jet na Solovky!“ Ta slova nejsou tak docela moje. Opakuju je po Jekatěrině Olické, v jejíchž vzpomínkách jsem si je přečetla. Mladičká …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě