„Je mnoho způsobů, jak psát: ale jedině v literatuře se lze mimo a nad pouhý výčet faktů a veškerou erudici pokusit o skutečnou obnovu,“ napsal v jednom ze svých esejů německý spisovatel a germanista W. G. Sebald, od jehož tragické smrti uplynulo 14. prosince dvacet let. Nejen kvůli oné naději, kterou tento trudnomyslný poutník a exulant spojuje s možnostmi literární výpovědi, jsme se jeho tvorbě rozhodli věnovat poslední letošní vydání Ádvojky. Najdete v něm komparatistické črty, jež Sebalda ukazují jako literárního svědka katastrofy, užaslého diváka fotografií i ornamentálního stylistu a představují jeho tvorbu prozaickou i esejistickou. Hudební publicista Jiří Špičák nalézá spojnice mezi Sebaldem, Franzem Schubertem a současnou experimentální hudbou. Radovan Charvát pro naši zimní literární přílohu vybral a přeložil dosud nepublikované ukázky z pravděpodobně nejdiskutovanějšího Sebaldova textu Letecká válka a literatura a také pět rozhovorů, v nichž spisovatel hovoří o metodách svého psaní, o důvodech, které jej vedly k emigraci, nebo o melancholických pocitech a závratích. Sebaldovo dílo ovšem nevyvolává jen obdiv, ale také kontroverzi. Ta souvisí především s otázkou, zda německá poválečná literatura selhala v zobrazení zkušenosti krajní katastrofy a také zda byla schopna truchlit. Proto v tomto čísle najdete i texty nobelisty Heinricha Bölla a literárního kritika Volkera Hageho, které zprostředkoval překladatel Tomáš Dimter. Klidný zbytek roku bez katastrof a truchlení vám přeje redakce A2.