Meloun a cukrátko - básnická redukce

Trochu zbytečně a trochu hloupě si představuji, kde a při jaké příležitosti psal Jiří Skořepa (1921–2003) v letech 1942–1944 své rozjívené básně vydané pod titulem Tanec deštníků. Říkám si, co asi přimělo kluka, který v osmnácti zažil vyhlášení války, napsat o pár let později, kdesi v protektorátu, verš „Vítáme vás, radostné a plné dni!“? Samozřejmě, napsal jej v básni. Jenomže je to báseň, v níž lidé vyhlížejí po ránu z oken „na slunce a trávu, plnou rosy“ a z těch oken se naklánějí a zjevně ohromeni tím, co vidí, říkají: „Hle, řeky, rybníky i potoky se probudily“. A spolu s nimi se v té básni z okna nakláníme „ty a já“ a „díváme se též“ a „rozvíjíme nápis:/ Vítáme vás, radostné a plné dni!“.

Pak možná začínají verše mluvit. Ti lidé, „ty“ a „já“ v básni Vyhlídka, jenom hledí z oken, jakkoli je to, co vidí, naplňuje životem. Podobně někdo v básni Cvrčci jenom vidí „komín …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě