Stereotypy, a především ty negativní, fungují jako zjednodušení něčeho, čemu se nesnažíme porozumět. O zplošťování bohaté kultury, záměrně přestřelených klišé či o tom, jak Češi vnímají balkánské země a Balkánci Čechy, jsme hovořili s historikem a balkanistou Františkem Šístkem.
Zabýváte se obrazem Balkánu a především Černé Hory v českém prostředí. S jakými klišé o Češích se můžeme setkat na Balkáně?
Je jich hned několik. Na jednu stranu mají o nás velmi pozitivní představu, často si představují Českou republiku jako nejlepší zemi bývalého východního bloku. Objevují se spojení jako „zlatá Praha“, kultivovaná země, která si uchovala památky, stát, kde vládne pořádek či kde je Karlova univerzita. Pojí se s tím i „sametové“ rozdělení Československa a zdůrazňuje se, že na Balkáně to nešlo bez krve. Potom jsou při styku s realitou často v šoku, zvlášť když zjistí, že tu ani neproběhlo referendum o rozdělení. To značně nabourává jejich představu o pohádkové české demokracii. Nejvíce negativních stereotypů však pochází z období socialismu, protože bývalá Jugoslávie měla specifické postavení: lidé běžně jezdili na Západ, měli lepší kvalitu zboží a větší svobodu. Tehdejší Čechoslováky považovali za chudáky. Dodnes se vyprávějí příběhy …
