Nová povídka Petra Borkovce je poněkud škodolibá. Navzdory očekávání krátké historie jedné lásky se ocitáme v domě, v němž cosi páchne, a necháváme se unášet podivnou atmosférou opilého večera. Kde je vypravěčova milenka? Z čeho vychází sladký pach? A jak by o tom všem napsal Baudelaire?
Zvláštní dívka, tahle Cécile! Na hubených zádech vleče marimbu v plastové skořepině a její čeština se v posledních dnech zázračně zlepšuje. Říkám jí, že je to samozřejmě tím, že jsme spolu konečně začali doopravdy spát. Ona se dělá, že neví, o čem mluvím, mlčí a zlobí se na mě – moc hezky se na mě zlobí, když to říkám! Povím vám příběh naší lásky, jestli dovolíte. Předesílám, že ta historie je chudičká a snad nestačí ani na nejkratší povídku, žádná dramata nebo neuvěřitelné náhody. Ale marimba, omamný hudební nástroj, který pro mě před měsícem znamenal pouhé slovo, v ní hraje důležitou roli a… a to je všechno, zkrátka a dobře se mi o naší lásce chce vyprávět.
Včera – zrovna měsíc od našeho seznámení; vždyť my měli vlastně takové roztomilé výročí, jaká náhoda! – jsem se vrátil domů z večírku, a ačkoli už bylo k půlnoci a já byl unavený, dostal jsem chuť se ještě trochu projít. Vypil jsem toho večera příliš mnoho bílého vína a po něm se mi nikdy nechce …
