Ukrajinský spisovatel Andrij Ljubka ve svém do češtiny dosud nepřeloženém cestopisu hledá hranice Balkánu. Prostřednictvím exkursů do blízké i vzdálené historie nebo skrze pozorování krajiny se také pokouší najít původ stereotypů, které se vážou k představám o barbarech. Ukazuje se však, že hranice civilizace nemají jen geografickou povahu.
„– Proč čekáme shromážděni na náměstích?/ Dnes k nám dorazí barbaři.“ Tyto verše od řeckého básníka Konstantina Kavafise uvozují cestopis ukrajinského spisovatele Andrije Ljubky U pošukach varvariv: Podorož do krajiv, de počynajuťsja j ne zakinčuju’tsja Balkany (Hledání barbarů: Cesta do krajů, kde začíná a nekončí Balkán, 2019). Ljubka, ač u nás bohužel skoro neznámý, je úspěšný a oblíbený ukrajinský básník (několik jeho básní vyšlo v překladu Alexeje Sevruka v Psím víně 65/2013) a prozaik mladší generace – narodil se v roce 1987. Dosud asi nejúspěšnější je jeho román Karbid z roku 2015, který už vyšel polsky, slovinsky i anglicky. Věnoval se v něm jednomu z nejoblíbenějších řemesel zakarpatského pohraničí, tedy pašeráctví. Poslední Ljubkovou prózou je Malyj ukrajinskyj roman (Malý ukrajinský román, 2020), jehož nezvyklým názvem prý spisovatel chtěl ironicky reagovat na neustálé hledání „velkého ukrajinského románu“. Jisté popularity …
