Uspořádanost neuspořádanosti, bohové a pravidla - muzikologický deník

Nedávno jsem na jedné přednášce musel vysvětlovat, že tzv. hudební myšlení není jakékoli myšlení, jež se libovolným způsobem zabývá hudbou. Bylo nutné posluchače přesvědčit, že minimálně od počátku novodobé hudební teorie je předmět takového myšlení více méně daný – je jím oblast strukturování hudebního díla. Primární doménou uplatnění hudebního myšlení je proto jednak zmíněná hudební teorie, jednak úzce související hudební estetika. A primárním cílem je v souladu s novodobým vědeckým pohledem na hudbu vysvětlovat uspořádání hudebního díla, to znamená v první řadě jeho formu. S tím se však mnohdy pojí častá snaha uchopit i obsah a k jeho prokázání je obvykle nutný mimořádný filosoficko­-estetický aparát, který však spíše než dosaženým výsledkem ohromí svou rozměrností a s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude prostý spekulací. Rozměrnost věci neškodí, ale spekulace již ano. Mnohem snadnější a svým způsobem čistší než prokazovat obsah hotové skladby je zabývat se kompozicí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě