Cesta Ledem

Chvilková zjitření hmoty v románu Jacka Dukaje

Rozsáhlý román polského prozaika Jacka Dukaje, jehož český překlad byl oceněn letošní Magnesií Literou, bývá řazen ke sci­-fi. Mnohem blíž má ale k alternativní historii. Led nastoluje otázky, nakolik reálné je naše vnímání minulosti a jak se tvoří různé myšlenkové proudy či stanovují pravidla mocenských her.

Vyslechnout si a tlumočit několik rozhovorů s autorem je před psaním recenze ošidné, zejména když je spisovatel natolik rétoricky zdatný jako Jacek Dukaj, jehož devítisetstránkový román představuje důmyslnou narativní stavbu vybudovanou na solidních filosofických základech. Led (Lód, 2007) měl být původně pouze středně dlouhá povídka, nicméně na zhruba sté straně rukopisu autor pochopil, že příběh se příliš rozrůstá a že myšlenky, které chtěl vyjádřit, je nutné rozprostřít na větším prostoru. Přesto musel nakonec text krátit. To dobře ilustruje jeho vztah k psaní, které pramení z obsesivní touhy vyslovit určitou myšlenku. Že si pro to Dukaj vybírá svět, v němž fungují trochu jiná pravidla a historické události se vyvíjely odlišným způsobem než v realitě, je důsledkem potřeby najít odpovídající narativní vyjádření své vize.

I proto autor odmítá schematické zařazování románu Led do přihrádky sci­-fi. „Je to jen marketing,“ odpovídá na podobné soudy. A podobně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě