Po dvou měsících od napadení Ukrajiny ruská veřejnost osciluje mezi několika základními polohami. Většina buď přitakává agresivní proválečné propagandě, nebo se snaží – dokud to jde – užívat pozůstatků předválečného života. Část Rusů nicméně setrvává ve stavu protirežimního vzdoru.
Na konci února a počátkem března vyšlo v Rusku mnoho lidí demonstrovat proti válce na Ukrajině, ale k žádné změně to nevedlo. Několik kilometrů hlavních městských tepen v Moskvě uzavřely policejní zátarasy a příslušníci bezpečnostních složek odvlekli bez zbytečného otálení každého, kdo se v těchto ulicích vyskytl. Nesouhlasné hlasy byly umlčeny. V současnosti se protesty proměnily v partyzánský aktivismus. Jde zejména o protiválečné a protirežimní nápisy nebo různé vzkazy na fasádách, avšak jsou většinou nenápadné a psané fixou. Pracovníci komunálních služeb je odstraňují, ale nápisy se na zdech objevují znovu. Mnozí lidé také – ať už dobrovolně nebo z donucení – odcházejí ze státních institucí, přerušují spolupráci na státních projektech, a pokud mají možnost, prchají ze země. Prorežimní písmeno „Z“ zatím vládne na televizních obrazovkách i ve stanicích a vagónech metra. Vzrostl také počet ruských vlajek ve veřejném prostoru: vyvěsili je na výročí „anexe …
