Divadlo X10, Praha, psáno z reprízy 24. 4. 2025
San Cristóbal zažívá počátkem devadesátých let minulého století ekonomický rozkvět. V poklidném městečku, ležícím kdesi v subtropickém pásu Jižní Ameriky, se ale začnou dít podivné věci: v ulicích se objeví zdivočelé děti. Nikdo neví, odkud se vzaly ani proč nemluví místním jazykem. Postupem času tlupa způsobí řadu výtržností a nakonec na svou stranu strhne i ostatní děti. Příběh sledujeme očima bývalého ředitele odboru sociálních věcí, který se po třiceti letech snaží průběh událostí zpětně rekonstruovat. Dramatizace románu španělsko-argentinského spisovatele Andrése Barby se ujal Ondřej Novotný. Dramaturg postavu vypravěče rozdělil mezi tři herce, z nichž každý představuje trochu jiný náhled na minulost. První část inscenace se odehrává v kulisách připomínajících latinskoamerický příbytek. Poněkud rozvleklou pasáž narušuje jen zabíjení všudypřítomného hmyzu. Režisér Pavol Viecha zpočátku sází zejména na herecký přednes, který občas podpoří mírnou změnou osvětlení. Velice působivý je v tomto ohledu part Hynka Chmelaře myjícího se v přistavené vaně. Zlom přichází ve chvíli, kdy se děj přesune do hloubi pralesa, kam se místní vydají hledat své ztracené potomky. Velkorysý prostor divadelního sálu zahalí barevný filtr evokující neprostupnou flóru, skrze niž hrdinové kráčejí neznámo kam. Viecha s Novotným cestu do nitra temných sil nijak nekonkretizují a závěr inscenace naopak ponechávají vší abstraktnosti. Sázka na formu byla v tomto případě správnou volbou.