Antikvariát lze vnímat jako jedno z posledních útočišť starého světa, ale i do obchodování s použitými knihami vtrhly nejmodernější trendy a znalce literatury vytlačují odborníci na marketingové strategie. Přese všechny změny však antikvariáty stále fungují jako místa pro mnohdy překvapivá mezilidská setkání v blízkosti knih.
Na rovinu říkám, že provozovat dnes antikvariát je přinejlepším jako luštit nevyřešitelnou rovnici. Na jedné její straně stojí takzvaný tradiční zákazník, na straně druhé tlačí trh a moderní trendy. Tradiční zákazník sahá na kliku u dveří a představuje si, jak se půl hodiny plazí před regálem po kolenou. Tato jeho práce, toto ponížení před světem, musí být samozřejmě korunována nálezem brožurky nezměrné hodnoty, za niž ale vzápětí zaplatí asi dvacet tři korun a z obchodu odlétne na oblaku osobního vítězství. Šlo by to, kdyby nad antikvářem nepanoval abstraktní trh a kdyby tu nebyla konkurence, leckdy hraničící s bojem o přežití.
Vyjít vstříc tradičnímu zákazníkovi a zároveň se nenechat zlikvidovat nemilosrdným strojem na prosperitu možná lze. Dejme tomu. Co ovšem k vydržení není, je častý pocit tradičního zákazníka, že on přece ví, jak má vypadat dobrý antikvariát, vždyť antikvariáty navštěvuje celý život a leckterý poklad už v nich objevil. On to ví – bohužel si …
