Přeložil Martin Štefko
Golden Dog 2024, 392 s.
Britského hororového spisovatele Ramseyho Campbella jsme mohli nedávno poznat prostřednictvím jeho povídkové sbírky Děsivé důsledky (viz A2 13/2023). Jeden z nejvýznamnějších pokračovatelů lovecraftovského děsu ale zároveň patří ke generaci ovlivněné nástupem dlouhých hororových románů v sedmdesátých letech. Kniha Půlnoční slunce je dobrým příkladem Campbellovy románové tvorby. Ta je popravdě řečeno vesměs rozpačitejší než jeho krátké texty. Na rozdíl od Stephena Kinga, Dana Simmonse, Petera Strauba a dalších mistrů hororové epiky nemá Campbell takový cit pro psychologickou drobnokresbu ani pro budování komplexních fikčních světů či zápletek. Jeho síla spočívá v sugestivních popisech proudu vědomí postav zasažených jakousi hraniční zkušeností, která se vymyká běžnému chápání. Také proto působí lépe spíš konkrétní vybrané pasáže z jeho románů než vyprávění jako celek. To totiž bývá vyplněno nadbytečnými scénami, v nichž se autor pokouší být civilní, ale je spíše fádní. Půlnoční slunce je nicméně šťastnějším příkladem jeho delších próz, protože nás hned na začátku uvrhne do zvláštně mystické krajiny zimní vesnice, do které se stěhuje spisovatel dětských knih se svou rodinou. V textu, který se dá číst jako snová parafráze Kingova Osvícení, se prolínají zlověstné pohádkové příběhy se specificky pojatým folk hororem. Podobně jako u ostatních Campbellových románů se dá říci, že je kniha výrazně delší, než by měla být, ale díky magickému chladu, který ji prostupuje, stojí za přečtení.