HaDivadlo, Brno, psáno z premiéry 22. 5. 2025
Kdo se těšil, že se seznámí s tvorbou nastupujícího uměleckého vedení HaDivadla, bude si muset ještě chvíli počkat. Annu Klimešovou s jejím původně ohlášeným titulem totiž nakonec nenahradila trojice mladých divadelníků, ale Alexandra Bolfová. Režisérka spolu s částí zdejšího hereckého ansámblu připravila inscenaci, jež vychází z antického námětu, pro tuto scénu netypického. Co je však pro HaDivadlo typické, je výrazný společenský, konkrétně feministický přesah. Kolektivní autorská hra je v podstatě kritikou řeckých bájí, které často nesou machistické poselství. A nejen jich! Přestože žijeme v odlišné době než starověcí Řekové, některé mýty – a především archetypy žen jako trpitelek či zrádkyň – v našem kulturním povědomí přetrvávají. Setkáváme se s nimi třeba v reality show, kde se skupina žen uchází o přízeň jediného „dokonalého“ muže. Agónie je parodií právě takového typu konzumní zábavy, z nějž si nejen utahuje, ale přebírá i jeho campovou estetiku. S jistou nadsázkou je třeba přistupovat i k celému představení, které sestává ze sledu volných, často záměrně přepjatých a komických výstupů. Některé z nich nudí, jiné však vyvolávají hlasitý smích, jako například scéna, v níž Cyril Drozda coby „nedostižně úchvatný“ Zeus svým huhlavým hlasem předčítá oddané Marii Ludvíkové košilatou báseň Ivana Wernische. V tu chvíli jsem si nemohl nevzpomenout na inscenaci, kterou česká kritika označila za titul roku. Ano, myšlení uslintaných starců přežívá nejen v pokleslé, ale i ve vysoké kultuře.