Zatím poslední kniha politologa Pavla Barši ukazuje, jak se z pocitů dekadence a úpadku rodí různé podoby emancipačního obrození, které se přitom často neobejde bez vylučování. Jak vypadala židovská odpověď na vzestup antisemitismu a krizi liberalismu? A v čem se dnešní populismus podobá tomu z přelomu 19. a 20. století?
Často se můžeme setkat s požadavkem, aby věci byly pojmenovávány pravými jmény. To je však ošidné přání. Ani elementární pojmy politické praxe jako svoboda či lid totiž nemají předem daný význam. O ten v politické aréně vedeme permanentní boje. Konkrétní podoba společenské reality pak osudově záleží právě na tom, jakým obsahem budou tyto pojmy naplněny.
Pavel Barša ve své nové knize Dekadence a obrození tento problém zajímavě ilustruje na historické tematice židovské emancipace v elitním prostoru německojazyčné inteligence střední Evropy na přelomu 19. a 20. století. Na proměnách způsobů definování emancipace a objektů, k nimž se vztahuje, ukazuje sociální a politickou změnu, a zároveň tak odhaluje znepokojující paralely mezi érou před první světovou válkou a dnešní situací.
Od občanství k vyloučení
Moderní politická praxe v podobě občanské samosprávy se zrodila z osvícenských ideálů rovnosti odvozených od společné všelidské racionální podstaty, jejímuž …
