V následujících měsících se na stránkách Ádvojky budete potkávat s reportážní sérií, která vás provede vytěženými kraji na česko-polsko-německém pomezí, v Srbsku, v Norsku i v Estonsku. Dozvíte se nejen, jakým způsobem extraktivismus nevratně zasahuje do krajiny, ale především, jak těžba – i její předpokládaný konec – ovlivňuje život lidí v tamních regionech.
„Drill, baby, drill!“ prohlásil v roce 2008 někdejší marylandský viceguvernér Michael Steele na sjezdu Republikánské strany ve snaze podpořit intenzivnější těžbu ropy a zemního plynu. Těžko mohl tušit, že po více než patnácti letech se jeho provolání stane jedním z hlavních sloganů prezidentské kampaně Donalda Trumpa a symbolem nejen kulturních, ale i skutečných válek dneška. To, jak zásadní roli hraje v globální politice i ekonomice těžba surovin, ostatně Trump dokázal hned po svém nástupu, kdy začal vyhrožovat anexí Grónska a takřka koloniálním způsobem tlačit Ukrajinu bránící se ruské agresi k dohodě o přístupu k nerostnému bohatství, zejména vzácným kovům. Rusko-ukrajinská válka zároveň zcela změnila toky ropy a zemního plynu v Evropě. A tak už sice nejsme energeticky závislí na Rusku, ale ve stínu tohoto geopolitického úspěchu zapomínáme, že zůstáváme závislí na fosilních palivech – z planetárního hlediska není zas tak podstatné, že místo …
