Srbochorvatské slovo spomenik znamená pomník. Povahu stovek monumentálních železobetonových abstrakcí a kamenných monolitů, které vznikaly v socialistické Jugoslávii šedesátých až osmdesátých let, ale tento překlad zprostředkovat nedokáže. Následující text na pomezí eseje a cestovních zápisků je pokusem dostat se blíž.
„Was sucht ihr?“ obrací se na nás jeden z mužů postávajících před restaurací, která večer funguje jako café bar pro místní. Mluví zvolna, se silným přízvukem, podobně jako já.
„Ein Denkmal,“ odpovídám.
„Was ist Denkmal?“
„Spomenik.“
Podle mapy tudy má vést silnice; ve skutečnosti jsme vjeli na malé prostranství, co slouží jako zahrádka a parkoviště pro hosty. Muži se chvíli překřikují, pak jeden z nich ukáže do tmy za auty, kde mezi křovím začíná štěrková cesta.
Ostatky
Nacházíme se mezi někdejší bosenskou metropolí Travnik a nedalekým Novým Travnikem, svého času Pucarevem, vybudovaným po druhé světové válce pro zaměstnance zbrojovky s pěkným socialistickým názvem Bratstvo. Do zemí bývalé Jugoslávie jsme se vypravili za spomeniky – souborem antifašistických pomníků z šedesátých až osmdesátých let, jejichž pojetí kolísá mezi expresivní abstrakcí a konstruktivistickou přísností, geometričností a organickým …
