Debut komičky Evy Victor zpracovává nelehké téma sexuálního napadení pozoruhodným způsobem. Ironii mísí s věcností a sebereflexí a soustředí se především na to, jak lze o těžkém prožitku mluvit. A kdy je v pořádku mlčet.
Americký film Sorry, Baby bývá někdy označován za dramedii, což může znít trochu zvláštně vzhledem k tomu, že vypráví o mladé ženě, která se vyrovnává s psychickými následky sexuálního útoku. Toto zařazení však o snímku mnoho neříká – nanejvýš nás může vést k úvaze, zda se dá za komedii považovat film, který je svým vyzněním skličující, ale jeho hlavní postava má smysl pro lakonickou ironii. Sorry, Baby totiž rozhodně není žádný „žánrový hybrid“, naopak je svým způsobem vyprávění, dialogy, hereckou akcí i prací s mizanscénou a střihem velmi kompaktní. Všechny jeho aspekty se odvíjejí od osobnosti protagonistky Agnes, mladé studentky a později profesorky literatury z Nové Anglie, která prožila útok a od té doby žije osaměle v odlehlé chatě, kam ji chodí navštěvovat jen její soused a „kamarád s výhodami“ Gavin a nejlepší přítelkyně ze studií Lydie.
Když slova nestačí
Autorkou Sorry, Baby je Eva Victor (nebinární osoba, která nicméně …
