Promlouvá k dnešnímu publiku matka z Čapkovy Matky, nebo spíše matka z Krásky z Leenane? K tématu mateřství se vrací dokudrama Jenom matky vědí, o čem ten život je, zprostředkovávající zkušenost sedmi současných žen s rodičovskou rolí v české společnosti.
S režisérkou a spoluzakladatelkou souboru CO ČUMIŠ, v němž hrají ženy bez domova, jsme mluvili o tom, kde leží hranice mezi terapií a tvorbou, fantazií a skutečností, a také o tom, jak snadné je stát se sociálně vyloučeným.
Chantal Bilodeau, ředitelky společnosti The Arctic Cycle, podporující divadelní tvorbu zaměřenou na téma klimatické změny a usilující o aktivizaci společnosti, jsme se zeptali, co by měla divadla udělat pro udržitelnost vlastního provozu a zda je možné přimět publikum k větší citlivosti vůči …
Režisér Ondřej Štefaňák v pražském Divadle X10 nechává publikum participativně zakusit, jaké to je, být součástmi a spolutvůrci paralyzované společnosti. Postavy hry podle prózy Hermanna Ungara jsou zmrzačené každá jiným způsobem, a tak je téma předvedeno v plné šíři. Kdo je viníkem neutěšené …
Tým Ivana Buraje svou „studií rozhovoru o klimatické krizi“ předkládá těžké téma, kolem nějž čeští divadelníci zatím spíš opatrně našlapují. Brněnským inscenátorům slouží jako třaskavina spolehlivě pustošící rodinnou „idylu“.
Brněnské Národní divadlo se na svých dvou činoherních scénách v aktuální sezóně přihlásilo k pestré dramaturgii – a Mars, nejnovější hra dramaturga a scenáristy Mariuse von Mayenburga, uvedená poprvé teprve v květnu 2018 v Schauspiel Frankfurt, do plánu dramaturga Milana Šotka bez váhání …
O podfinancovanosti kulturního sektoru se hovoří už třicet let. Jak vypadá aktuální praxe nezávislých divadelních organizací a jejich zaměstnanců? Jak funguje grantový systém, na němž jsou závislé? A není za nedůstojné pracovní podmínky umělců zodpovědný sám stát, který toto prostředí reguluje?
Vztah místního tvůrčího prostředí i publika k političnosti na divadelní scéně se proměnil. Zatímco v devadesátých a nultých letech byla spojitost divadla s angažovaností nevítaná, dnes se k politické citlivosti hlásí čím dál více autorů i souborů. Co nám tento trend říká o povaze dramatického umění?
Inscenace dramatu Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss pod názvem Oběd u Wittgensteina je odvážným gestem dramaturgie Stavovského divadla. Čím dalším kromě titulu se interpretace režiséra Daniela Špinara a dramaturgyně Marty Ljubkové liší od původní hry?
Režisér Jiří Adámek ve Studiu Hrdinů završil trojdílný cyklus inscenací zkoumajících lidské vnímání. Představení Oči v sloup se soustředí na úhel pohledu a směřování pozornosti, pokouší vztah diváka a herce a sleduje proces uvědomování si přítomného.
