Letos v květnu uplynulo devadesát let od narození významného českého televizního scenáristy Jaroslava Dietla, jehož dílo výrazně utvářelo povahu tuzemské normalizační kultury. Co nám dnes dobové seriály, vedoucí diváka k pasivní participaci, říkají o české společnosti před rokem 1989?

Strukturu inscenací divadla D’epog lze popsat s odkazem na koncepci, kterou ve svém společném teoretickém díle rozvíjeli Gilles Deleuze a Félix Guattari, jako rhizomatickou. Performance postrádající jakýkoli trvalý tvar, začátek, střed i konec zkoušejí imaginativnost a vnímavost diváka.

V díle Vladimira Nabokova představuje sentimentální novela – žánr důležitý při formování ruské prózy – především objekt parodie a její sentimentalita je nazírána jako kýč. Podobně dvojsečný je ovšem i vztah autora k psaní a jazyku vůbec. Co v této souvislosti slavný spisovatel označoval …

Nová italská epika je pojem navržený literárním kolektivem Wu Ming k označení beletristické tvorby objevující se po roce 2000, pro niž je charakteristický pohyb na hranici mezi fakty a fikcí. Jaké konkrétní podoby na sebe bere jedna z posledních vývojových linií angažované literatury v Itálii?

Kolem postavy ukrajinského nacionalisty Stepana Bandery vznikly dvě legendy. Tu první stvořila především sovětská propaganda. Druhá vznikla v prostředí ukrajinské nacionalistické emigrace. Obě jsou silně nadsazené, nicméně stále živé.

Román 2666 je tříšť obrazů, vypovídající mimo jiné o povaze tvorby jako reflexi a popisu skutečnosti. Roberto Bolaño svým formálně inovativním bestsellerem chtěl především zprostředkovat plnost prožitku světa. Co na tomto textu nepřestává čtenáře fascinovat?

Myšlenka obyvatelné planety izolované od okolí souvisí s pojetím života jako takového. Historička vědy Sabine Höhler zkoumá kořeny modelování živých systémů a ekologického myšlení. Rozebírá přitom různorodost technovědeckých motivů, důsledky experimentování s uzavřenými ekosférami i to, jak …

Současný svět ztratil spojitost, skládáme si ho z jednotlivých faset jako očima vážky. Žijeme v okleštěné formě „permanentní revoluce“. Těžko lze najít uměleckou techniku, která by takovou realitu odrážela lépe než literární montáž. Kde jsou kořeny tohoto typu zobrazení a vnímání světa?

Jak se žije potomkům afrických běženců v donedávna etnicky homogenní finské společnosti? Mladý rapper Bizzyiam se s nárůstem rasistických útoků a paradoxním nárokem většiny, která po nově příchozích požaduje plnou integraci, zároveň je však přijmout odmítá, vyrovnává po svém – hudební tvorbou.

V knize Akumulace kapitálu i v několika esejích Rosy Luxemburg dotýkajících se feminismu lze překvapivě nalézt spojnici mezi vysvětlením dynamického vztahu kapitalistických a nekapitalistických zemí a komodifikace reproduktivní práce žen.